DómDóm, u, m. =
dům. Měl v Praze d. pod- šosní nebo svobodný. Vš. 172. Dybych byla chodžila za slunečka do dom. Sš. P. 194. Navrać se do dom (
u ve koncovce
-mu na Mor. vynechávají
. Vz Listy filolog
. 1877. 299.). Sš. P
. 196.
Do dom dle Brt. D. 171. také ve Slezsku. —
Dóm (na Zlinsku),
dom (uh. Kelč. Brt. D. 171.) =
domů. Dle Gb. je dom m. domu (mor. místo čes. domů)
dat. cíle. Cf. předcházející a Listy filolog. 1877. 290.-300. Dyž sem šel z hospody dom. Sš. P. 666. Ti šli již dávno d. U Červ. Kostelce. —
D. =
klobouk u kotlu varního, parojem. KP. V. 109., Hrm. 62. — D. Tiché noci dóm. Osv. VII. 32.