B
B jest dvojí: a) tvrdé: sliby, býti, byly; b) měkké, po kterém ě aneb i nasleduje aneb i vynecháno jest: běda, běh, hubiti, bíti, bit, hub (m. hubi, hubiž, imperativ). Ale tohoto rozdílu ve psaní a tisku, ba téměř ani v mluvení nyní u nás se nešetří; ovšem na Moravě a v Krkonoších. Jg. O měkčení vz Retnice. — Hledí-li se ku příbuzenstvu liter, stojí b mezi retnými u prostřed, jest střední souhláskou retní: v, f, b, p, m — a měkčeji sice než p, m, tvrději však než f a v zní. D. Tato příbuznosť činí, že jako ? jiných jazycích, tak i v českém jazyku někde jednoho z těchto písmen za druhé uží- vame. Jg. — Ve mluvě i vpíšme střídá se (vz Střídání) b: 1. s ostatními retnicermi a to a) s v: příbuzný m. přívuzný, jeřáb m. žeráv, serbus m. servus, Jg., Kb.; hlavně v obecné mluvě ve východ- ních Čech.: pabouk (pavouk), brabec — vrabec, nezbeda — nezveda, obroubiti — ovroubiti, bidle — vidle, Šb., Babor, bablna, pobříslo, břískat m. Bavor, bavlna, povříslo, vřískati, Jir., bedle, zubák, pabuza, babouk m. vedlé, zuvák, pavuza, pavouk, Kts., Bambeřice m. Vambeřice, Hš.; ve středních Čech.: břískat, břeštět, břeteno, zoubák, pabouk m. vřískati, vřeštěti, vřeteno, zouvak, pavouk. Šb. — Na- opak klade se v m. b: barva z něm. Farbe, hed- báv m. staršího hedbáb, skyva m. staršího skyba, Ht., hlavně ve východ. Čech. Vz V. — b) S p: oprať m. obrať z obvrať, ocháb- nouti m. ochápnouti. Ht. Hlavně v obecné mluvě ve východních a jižních Čechách: bavouk m. pavouk. Kts. Vz P. — Často b jako p se vyslovuje: hloupka m. hloubka, — c) S m: Komoň, písební m. koboň, pí- semní, Ht., Zk. ; zvláště v obecné mluvě ve východních Čech.: darebný, písebný, brabenec, tebnosť m. daremný, písemný, mravenec, temnosť, Šb., upříbný m. upřímný, Kb.; v jižních Čech.: brabenec, písebně m. mravenec, písemně. Kts. — d) S f: břeh, sr. z lat. frangere. Zk. — 2. S hrdelnicemi a to a) s k: klábositi a blabositi. — b) S g, h, ž: balamuta m. slov. galamuta, ????? — venio — honím — ženu. Zk. Místo b v Krkono- ších h: zhurcovať m. zburcovati. Šb. — c) S ch: drochet — drobet (nevzniklo-li drochet z trochu). — 3. S d: lat. ruber, čes. rudý. Ve východ. a středních Čech. m. d: svrběť — svěděti. Jir.