-ba-
ba. Přípona jmen podstatných, před kterou se
h v
ž, ch v
š, k v
č mění, vz:
h, ch, k. Zloba, orba, honba, svatba, družba, hanba, prosba, služba, D., Č., dlažba, hradba, hudba, chodba, kolba, sadba, choroba, chudoba, mdloba, siroba, útroba, věštba. Mkl. B. 215., 217. Před ni se kmenové samohlásky krátí:
sázeti -- sazba, šalba, vazba, lučba. Pk.
Vz: Tv
ořeni slov. — O
d s
lo
v v -ba ukon-
čených tvořila se u starých jména přídavná
příponou ný (ne: -ní)
: hudebný, prosebný. Šf.