1. ,A' ve větách spojovacích
1. ,A' ve větách spojovacích. Vz Věta spojovací. Klade se, 1) když se dvě věci, osoby, vlastnosti v jeden celek pojí. Pojí-li se jich více, klade se, jak již řečeno, a mezi všecky aneb jen mezi dvě poslední. Věk můj je stálý a mladý. Jel. Z vůdcův a rádcův svých pochlebníky míti chtějí. Kom. — 2. Když se dvě neb více činností, které současny jsou aneb jedna za druhou jde, v jedno spo- jují. Jdi a rci jemu. Br. Přines a Budu jisti. Br. — Pozn. V živých vypisováních slova a věty bez všeliké spojky se hromadí. U nohou jeho se skrčil, padl, ležel. Br. — 3. Když se odpovědi k otázce přivazují a spolu ke skutečnosti učiněné odpovědi se ukazuje. Prosím, pojď také. Kterýžto odpověděl: A já půjdu. Br. — 4. Když se s důrazem pojem předcházející vykládá a omezuje; tu se často zájmeno to přidává. Sluhu a sluhu věrného z něho máš. Lom. Anně pak dal díl jeden a to výborný. Br. Prší a tuze. Dostal jsem tři listy a listy velmi obšírné. — 5. Š on, ona atd. se stahuje: a on = an, a ona = ana atd., vz An. — Zk.