DřevceDřevce, vz Mkl. Etym
. 42. Gt
. pl. dřevec. BO
. D. =
dříví. Sbieráše dřevce na oheň. Št. Kn
. š
. 52
. —
D. =
kopí. I postavichu sebe — dle drevce. Rkk. 19. —
D. =
brotan. Rozmarynek, boží dřevce, co je po něm, dyž mě nechce. Sš. P. 287. —
D., Dřewetz, ves u Kralovic; Třefce, ves u Bíliny. PL.