DřímatiDřímati, strsl. drémati. Mkl. Etym. 50. Cf. dormire, Bž. 44.,
äaQ&ávm. Mkl. aL. 53. — Ž. wit
. 75
. 7., 120. 4. Dříme (tluče špačky. Us. Váží koření. Val. Vck). —
abs. Tvých polnic vřava dřímá. Kká. K sl. j. 10. —
co: sen. Vrch
., Čch. Bs. 150. —
kde (kdy). Řeka
v slunci dřímá o poledni v zlaté páře. Vrch. Tichoučká víska dřímá pod střechami. Mkr. Jasné jezero dřímá u středu kvetou- cího dolu. Mcha. Tobě se v ní sladce dřímá; D
. v loži. Kká. K sl. j
. 42., 147. Matička má dávno v zemi dřímá; Háj dřímá v hlu- boké tišině. Čch. Bs
. 91., 96. V zelenej do- lině tam nevěsta dříme. Sš. P. 542. —
se komu. Val. Vck. By se umyla, že se jí ne- bude d. Kld
. 309. Drieme se mi, dřieme na vysokom triemě. Koll
. Zp. I. 175. Dřime se mi, dřime, bai se mi spać chce, neřekla ma jeho matka, nevěsto uklaď (ulož) se. Sš P. 497.