Duch
Duch. Vok. duše jen o 3. božské osobě. Bž. 88. O původu cf. také Gb. Hl. 101., 145. D. předpokládá starší tvar dus?. Vz Gb. Hl. 110. Cf. Šrc. 194. — D. = povětří, vzduch, který dýcháme. Ot dýchání duchu. Ž. wit. 17. 16. — D. = trest, jádro. D. jazyka, slo- vanštiny. Mus. 1880. 339. D. jazyka = souhrn veškerých bezvědomých snah jazykových. Kvř. 19., 20. — D. = duše, opak: tělo. D. přírody, transcendentní (přestoupaci), im- manentní (obsažný), pohybující, d. hybu, smíru, zákonodárný. Dk. Aesth. 348., 349. Nauka o duchu, der Spiritismus. Dch. Le- tošní zima dala lidem do ducha (byla tuha). V Bystersku. Sn. D. s srdcem nejsú z jednej materie & preca v oboch duch jednoty žije. Trok. 59. Divnéť se to zdá a nepodobné, když chceš o duchu mysliti, jak o tělu. Št. Kn. š. Ot udulánie ducha. Ž. wit. 54. 9. D. ducha poznává a srdce srdci návěští dává. Bž. exc. — D. == co zahřívá úmysl atd. Síla ducha. J. tr. Podnikavosť ducha. Šp. D. básnický. KB. 1. Muž duchem básnickým nadaný. Tf. Kazí ducha sílu, zdraví dlúhé pracování, když sa jedním duškem koná bez odpočívání. Glč. I. 82. Kto jemu vdunul duch životný. BO. Nemohli proti jeho mú- drosti zvítěziti a proti duchu, jenž z jeho úst mluvieše. Pass. 14. stol. Chválu jeho u veselém duchu prozpěvuje. Št. Kn. š. 128. — D. = úmysl, rozum atd. D. času-souhrn veškerých snah společnosť jistou dobou ovlá- dajících. Kvř. 20. D. doby. Us. Počítavý duch. Vz Počítavý. D. zákonnosti. Dk. Aesth. 350. D. vlastenectví pronikal všecky třídy. Sbn. D. nazíravý, rozjímavý a více vnímavý. Sš. I. 10. D. člověka k pracování tím schop- nější bývá, když časem skrovnou veselosť za pokrm užívá. Glč. I. 82. D. pravdy. Čch. B. 34. Len tam sa muži s duchom času vodjá, kde sa na slovo a česť hladí z mládí; Keď sa d. v školách a chrámoch utvorí, potom k pokladom cestu si utvorí; Je to lud bystrý, nábožný a živý, dajtě mu ducha, budě tvoriť divy. Trok. M. 21., 23. To žia- den d. neuhádne (nevie). Mt. S. I. 97. Vy ste se vždy duchu protivili. Pass. 14. stol. Otejmež duch jich. Ž. wit. 103. 29. — D. = duchovní stvoření. Duchy pekelné žárlivosti. Čch. Bs. 95. — D. = duch svatý. Ducha : svatého koření. Sbtk. Rstl 326. Maria du- chem sv. počala. BR. II. 8. Plných ducha svatého. Pass. 14. stol. Potom, jakož světíš na letnice, poslal ducha svatého. Št. Kn. š. 12. — Sv. d. = letnice. O sv. duše tři leta budú, jakž on fojtem byl. NB. Té. 286. Daj si pozor, aby ti netrefilo sv. ducha v pátek (abys se nepřepočítal, nesklamal). Brt. D. Déšť v neděli velikonoční vymlátí obilí, na sv. ducha vymlátí na čisto. Zlínsky. Brt. Prší-li na sv. ducha, jsou klepány žita. U Král. Hrad. Kšť. Do sv. ducha nespúščaj sa kožucha (nespouštěj se kožicha), po sv. duše ostaň v kožuše (po sv. duchu dobre chodiť v kožuchu, po sv. duše choď zas v kožiše, a po sv. duchu maj sa ku ko- žichu). Brt., Hrš., Tč., Němc. IV. 442. Do sv. Ducha něvyslékaj kožucha a po sv. Duchu fuk do kožuchu. Slez. Šd. Do sv. ducha nevyslékaj kožucha, po sv. duchu obzéraj se (obhlídaj se) po kožuchu. Slez. Šd. V den sv. ducha volí si hoši krále a jezdí jako rytíři na koních (na vrbových habřích) a vybírají po domech vejce; to jmenují držeti sv. duch. Do nedávna činili to dorostlí chasníci a jezdili na skutečuých koních. U Olom. Sd. — Sv. Ducha kořen = andělský kořen, angelika, die Angelika- wurzel; čemeřice černá, kýchavka černá, heleborus niger, die schwarze Niesswurzel, rostl. Mllr. 13., 53. — D., a, m. rozený Čech, blahověst Kroatů (1091.). Koll. I. 222., II. 272.