Důl
Důl, dol?, das Loch, die Grube. Gt. dolu, nikoli důlu. Vz Mkl. Etym. 47., aL. 79. — D. = příkop, jáma atd. D. úzký, široký, hluboký, mělký, Šp., ve vinohradech, Re- bengruft, Šd., na sazenice, das Pflanzloch, Sl. les., vlny, das Wellenthal, Mj., Stč. Zem. 755., příkrý a kamenitý; Ktož kopá družci dól, sám veň upadá. BO. D. ústřední (fovea centralis) n. žlutá skvrna uprostřed sítnice (v oku). Dk. P. 21. Cř. Důlek. — D. hor- nický. D. kamenouhelný. Vz Schd. II. 108. Požádá-li kdo, aby měl právo skrze tvůj d. vodu z svého dolu provésti aneb rudu nebo něco jiného vytahovati. CJB. 387. — D. = hrob. Stávejte maměnko z hlubokého dola. Chceš-li, milá, věděť, jaký je můj dum? V té francúzské zemi kopajú mně důl. Sš. P. 491., 593. — D. = dno. D. pekla. Hdk. — D. = dolina. Přes kopce a dolíky, über Stock u. Stein. Dch. Stojí hruška v dole, vrch sa jí zelená; Na horách na dulách srnička vodu pije. Sš. P. 155., 669. — Na důl = dolů. Laš. Brt. D. — D. = pád, do- bytčí mor, die Viehseuche. V Pešti vypuk- nul dúl. N. Hlsk. I. 10. By statek na důl lebo druhé choroby nekapal. Dbš. Obyč. 61. — Hdž. Šlb. 88. Na Slov. — D. pod vlčí jedlou; d. slaný, hadí; v klokočově dole; Důl v dolech a p. jm. polí, lesů, past- visk, luk na Mor. Pk. — D., ves u Mšena; Dol, ves u Blatné; Doll, vsi u Pacova a u Tábora; Doller Mühle, mlýn u Dnespek. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. III. 51., IV. 396.