DvořitiDvořiti, 3. pl. -ří, dvoř, -re (íc), il, ení; dvořívati. —
komu. Navrátiv se počal cí- saři jako dříve d. (sloužiti, hofiren, dienen). Háj. —
kde. Oldřich
u císaře dvořil (sloužil). Dal., Reš. Těch časů v
na jeho dvoře dvořil. Plk. —
komu čím. Co darů nanesli! An zlatým mi deštěm dvořili. Hlas. —
s někým = obcovati. S děvkou svou dvořil. Schön. —
se = 1. staviti se, bíliti se, sich ge- berden, stellen; vypínati se, sich spreitzen. Nač se jen dvoříš ? Ta se dvoří, že má nové šaty. Us.; 2. = ošklíbati se, Gesichter machen
. D. —
si = na pána hráti, gross thun. —
si v čem. Podvoř si v panenství = nevdej se. Kollár. —
se na
co. Dvoří se na. (čtvero) čtyři mísy a není co na jednu. Prov. — Jg.