-ema-ema jest koncovka dativu a instrumentalu dual.
sklonění: muž, země, daň a pole. Da.
Obecná mluva užívá také
v instr. plur. koncovek -ama, -ona, ma; koncovky
-ama z pravidla u substantiv
s tvrdou n. širokou koncovkou, zřídka jinde jako: husama (husma), loktama, zetama (zet, a = zeť, ě) atd.;
-ema pak a -
ma při ostatních koncovkách a sice
prvé z nich obyčejně tehdáž, když předcházejí aspoň
dvě souhlásky: kyčlema, mandlema, kachlema, pytlema, uhlema, kotlema, soudcema, dněma, kaplema, vochlema, vovcema; řidčeji po jedné souhlásce: králema, mečema (mečma), korbelema, košilema, ba i: dilema, rucema (rukama); obyčejně však v tomto případě stává
-ma: mužma, košma, nožma, lidma, penězma, dětma, polma, nedělma atd. Vedlé: za ňadrama, pod schodama — slýchati zhusta: za ňadry, a na Plašte vždy: Komora pod schody. Prk. Chlapci jsou za humny. Na Mor. Mrk. — Vz -ama, -oma, Dual.