-en, přípona subst-
en,
přípona subst.: blázen, svícen, duben, D., jesen, hřeben, prsten, kořen, buben, hrozen, osten, vz víc v Mkl. B. 126., 127
., 151. — U jmen v
-en ukončených
vysouvá se ve všech pádech e: leden — ledna, červen — června
. Ale prsten, jelen, kámen, křemen, pramen, kořen, hřeben, lupen, jesen —
po- držují e: jelena atd
. —
Jména v -mě ukon- čená
skloňují se přibírajíce kmenové
en: břímě, plémě, símě, týmě, výmě atd.: bře- mene atd. Vz jednotlivá. —
U německých jmen krajin na -en mění Čech -en v
y: Hessen — Hessy, Sachsen — Sasy, Schwaben — Šváby
. — V příčestí trpném klade se v již. Čech.
-íno (-ýno) m. -eno (jako ve střed. Čech. ): podojíno, pokropíno, namočíno, zametýno,
ale: namočenej (na- močená). Kts. Vz Tvořeni slov.