FoukatiFoukati (zastar. fukati); fouknouti, knul a kl, ut, utí, foukávati = dýmati, blasen, wehen; broukati, hněvati se, láti, einen an- fahren, schelten, wettern, schmälen
. F. m. vou- kati od věji (váti). Šf. —
abs. Vítr fouká. —
(k
omu) k
am (nač, do čeho, pod co, v co, proti čemu). F.
na horkou polívku. Us. Bezbožník na všecky nepřátely své fouká (sápá se, hněvá se). Br. On na mne fouká (brouká, laje)
. Kom. Jedni mne vysmáli, druzí na mne fukali. Kom.
Na mě zpívání nefoukejte. Er. P. 41. Foukej větříčku v tu stranu. Er. P. 127. — F.
do prachu, Lom., do kaše. Us. Nefoukej mi do kaše (nepře- kážej předsevzetí mému). Jg. Nefoukej mi
pod nos (nedráždi mne). Papr
. F. proti bě- žící kouli. Us. —
odkud. Vítr fouká od severu. Ml. —
si = nadýmati se, fintiti se, stutzen, sich aufblasen, gross thun. Ten si fouká, Us. Nefoukej si
. Kom. —
si nač. Neví
m, nač si fouká. Sych. — Jg.