FůraFůra, y, f., forka, forčička, z něm. Fuhre
. F.., vůz zapražený. Hledati tury, najati fůru
. Na fůře něco dostati, fůrou (forou) do- stati. Poslati někomu fůru. Jg. Obilí fůrami clo stodol svážejí
. Kom. — F.,
náklad, co se na jednou uvézti může
. F. dříví, kamení. Hříchův fůra. Má těžkou fůru. Všetě fůra, Vaněk jako dura, Mus
. —
F. - žebrácká = postrk, der Schub. U Plz
. Prk.