HanobitiHanobiti (zastar. hanebiti), 3. pl. -bí, hanob, -bě (íc), il, en, ení; hanobívati, zha- nobiti (Syn.: hanlivá slova mluviti
, haněti
, pomlouvati
, utrhati, ze cti loupiti
, zle mlu- viti, láti, rouhati se, vinu cpáti), verunehren, misshandeln. Jg., V. —
koho, co. Něčí na řízení h. Plk
. Že je hanobil. Pr. pr. —
co komu čím. Hanobí si útlou kůži harasovou košilí. Sych. —
koho kde: před soudem. Pr. pr. —
koho proč: ze zlosti
. Jg.