Běda, yBěda, y, ť. =
bída, Elend, Noth. Na bědu naříkati. Jg. Běda byl
o (m. byl
a; ? t
om vz Věta bezp
odmětná, ku konci). Ňa bědu křičeli. 1637. Gl. Uvadieše bědu na lud. Rkk. Ale s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krej- carů. Er. P. 354. —
B. interj.,
Hlas pohrůžky a bolesti, Wehe! —
komu. Běda mně nešťast- nému. V. — Kom., Troj., D. —
na co, na koho. Běda na ty, jenž dary ber
ou. V. — Rváč. —
čeho. I vece Cech, ach běda skutka mého. Dal. —
komu čeho. Běda nám tebe. Leg. — Pass. B. mně šedin otce méh
o. D.