HřmětiHřměti. Bž. 31., Mkl. Etym
. 77. —
abs Děla hřměla, Osv
. I. 87. Proud Hřmí. Vrch. —
odkud (proč, kde, kam). A hlas
z ďalky vždy viac hrmí. Ntr. VI
. 255. Z hradeb děla hřímala. Vrch. Hriema pyšný cár
so stoľca. Chlpk
. Sp. 7. Hřímalo z huboka na západě. Kmp. Dni k pozdravu hřmí střelba z cita- dely. Kká. K sl. j. 109. Kdy z utvrzených skalin průduchů hřmít
v rokle jal se první vodopád. Vrch. —
kdy. Ten dnes hřímá (mocným hlasem mluví). Hdk. Záhy-li z jara hřmi, bude úrodný rok. Us
. —
kam (komu) čím. Sekerou hřímal v balvan. Vrch. Děs v tebe hřímá. Kká K sl. j
. 10. Kdož páší věci zlé,
na ty Bůh hřímá. Kom
. Hřímati siluým hlasem. Kká. Jechu se jich stíhati křičiece i v trúby hřmiece
. BO. —
kde. Jak to v ušiach hrmí. Kyt. 1876. 16
. —
kudy. Hlas jeho hřímal yo nádvoří. Sbr
. Zaj. 390
. A mocněji v dálku hřmí, tím hroznější, že hřmí jen sobě sám. Vrch. Myth
. I. 214. —
jak. Laudon strašně hrmí na Belehrad strmý
. Koll. Zp. I. 37
.