Huba
Huba, huběnka. Vz S. N., Mkl. Etym. 71. Míti něco u huby (blízko). Dch. Máš to v hubě (blízko). Zlínsky. Brt. Hubou stříhati (ji zatahovati). Němc. Otřel mu to o hubu (vyčetl mu to). Kšá. Má hubu jako kapsář (nadutou, škaredí se). Us. Kšť. Aby ti všecko do huby strčil. MM. Z jedné huby smrť i život, studeno i teplo. Loř. Stran pře- vzdívek vz Gamba, Paščeka, Papula. — H. = vzhledem k jedení. Může si povesiť hubu na hřebíček (nemá co jísti). Us. Kšá. Pije, až mu huba odpadne. Rgl. Dostává jísti na půl huby (málo). U N. Bydž. Ksf. Němá čo do huby klásť, položiť. Slov. Bern. Odešel se suchou hubou. Hnsk. — H vzhledem k mluvení. H. mnohomluvná: klapačka, řeh- tačka, vyřídilka, odříkačka, klapajzna. Kra- mářská h. (nevymáchaná); Ta (huba) jí jde! Ta má nabroušenou. Us. Ten kluk ve škole ani huby neotevře; TeN toho hubou natluče; Ten je od huby! Lidské huby ho udělali špatným; Ten mu dal hubu! Dch. Dostal jsem od něho huby, že by ani pes kus chleba ode mne nevzal. Us. To bych se dala lidským hubám (v 1. h.). Us. Kšk., Dbv. S hubou se člověk ve světě neztratí; On je od huby (má odpověď vždy hotovou): Má měkkou hubu (kdo nic nesmlčí); Huba mu jde jako na kolovrátku; Až přijde h. k hubě (až přijdou k řeči); Hubou nalíti, třískati. Us. Sd. Té jede h. jako tragač, jak patirka; nedává jí darmo jíst; má Hubu jako šlejfíř. Brt. Hubú na někoho sednouti, ulehnouti (naň dotírati) Zlínsky. Brt. Ani hubou ne- klápl. Hnšk. Hubu na dobrom mestě mať; Někomu hubu pre neco (straniva něčeho) dopráť (= něco mu pověděti; někoho oslo- viti; prositi; odprositi); Hubu si popáliti; Hubu robiť (hubovati); Na hubu nékomu hovoriť (pochlebovati mu); Někomu okolo huby chodiť (lichotiti mu); Ženu nič iné, než jej huba a jazyk bije. Slov. Bern. Dělá si z huby řiť (lže, nedostává slovu), Slov. Zátur. Nelam si darmo hubu (mlč). Us. Šg- Má hubu na pravém místě. Us. Šg. Jezdí dalekou hubou (říká, že daleko pojede, ale nejede). Us. Chodí k nám pořád, ale hubou. Us. Msk. Kdo by ji byl na hubu (co do huby) znal, nebyl by to řekl. U DobRušky. Vk. Co si lidé jednou do huby vezmou, od toho neRádi upouštějí. Us. Olv. Jde s mastnou hubou (o tom, kdo jest neRád slyšen, oslyšen). U Třebonína. Olv. Plnou hubou obdivují se Slavjané cizím zásluhám a mužům. Koll. Cestp. 1. 53. To sám svú hubú vykládal. Na jihových. Mor. Brt. D. 21tí. Drž hubu, lépe: zavři hubu, mlč. Brt Sedl na mne s hubú; Pase na mne hubu == vadí se. Zlínsky. Brt. D. 21(3. H. ženu bije (když odmlouvá a p., je bita). Sk. Huby nazbyt, ale skutek — utek. Sk. — H. zvírat. Vz v předcházejícím: H. u koně atd. — H. = políbení. Hubičky rukou posýlati. Dch. Bez knírů žádná h-čka. Kv. 1884. 654. Měla sem já včera kupce na h-čky. Sš. P. 690. Já som složil pěsničku, milá, daj mi h-čku. Koll. Zp. I. 60. Vinšujem mu tol'ko h-öek, koľko na nebi hvězdiček. Mt. S. 1874. 8. Není na nebí tolik hvězdiček, co mně má milá dala h-ček. Anth. Brt. 64. Daj mi huby = hubičku. Laš. Brt. D. 216. — H, oslo- vení. Co pravíš, má h-čko? Us. — H. děla = ústí. NA. III. 96. H. u oracích koleček, kam se hříbkem váhy n. rozporka připevňuje. Us. Rjšk. — Cf. Moře. — H. (cukroví), der Baiser, hohles mit Schaum gefülltes Zucker- gebäck. Šp. H-ky anýzové, čokoladové, mandlované, nadívané smetanou, pěnou, va- nilové, složené. Hnsg. — H. v bot. H. lví, antirrhinum, hledík, das Ehrenbreitweibchen, Sl. les., Mllr. 14., vlčí. Mllr. 14. H. jablka. Vz Rstp. 519. — Hubička, y, m., os. jm. Mus. 1880. 445. — Huba = húba. Slov. Loos. — H., y, m., os. jm. Tk. V. 77., Blk. Kfsk. 1123.