Hučeti, 3. plHučeti, 3.
pl.
-čí, huč, -če (íc), el, ení; hučívati = křičeti, hulákati, laut schreien; heulen; brausen, schallen, sausen
, mur
meln. Jg. —
abs. Hučí opilý (výská), osel, vůl, L., slon, Aqu., sova, hřivnáč, dělo, hrom, vítr, moře, voda, Jg.; hučie divá řeka, Rkk. 14.; hučiechu vsie voji, Rkk.; hlas jeho hučí (rozléhá se). Jg. —
proč. II. zpolně z radosti. L. —
za kým. Volajíce i hučíce za ním
utloukli ho
. L. —
na koho (hubovati). Jg. —
kde. Oheň
v huti hučí. Jg. Hučí mně v uších (vzní). Hučí mu v kotrbě (blázen jest). Jg. —
komu kam. Pořád mně
do usí hučí. Ml. —
čím = chlubiti se, prahlen. Jg.
—