Huť
Huť, i či ě, Zlob., huť, i, Reš., f., na Slov. huta, y, f., z něm. Hütte. Gl. 76. — Huť = stavení, v kterém jsou peci a jiné přípravy ke zdělávání rud a výrobkův z nich dobytých. Vys., S. N. Huti železné, utrejchové, slévárny, amalgamovny na stříbro, olovo, cín, měď atd. K nim patří pražírny (v nichž se rudy praží, aby zkřehly), tlukárny (puchérny, v nichž se rudy na drobno roztloukají), peci (vysoké, pálací, roztápěcí, šachetní, nístěje, zkujňovací č. ohniště). Huti skelné (peci na pálení, stoupa a mlýn na drcení křemene, pec skelná k roz- tápění skloviny, pec chladicí, pec roztaho- vací). H. sklenná, die Glashütte. Gl. 7(i. — Dělníci v hutích: hutníci, úředníci hutní, představený huti, hutmistr n. hutní správce. Vz více v S. N. III. str. 992. — H. vůbec dílna, v které se co dělá. H. tesařská, kame- nická, zámečnická. Eine Hütte, Werkstatt. V.