HvízdatiHvízdati. Vz Gb. v List. filol. 1884. 93., Mkl. Etym. 81
. —
abs. Kos hvízdá, větr hviždí, sáně hviždíja (rychle jedouce), Brt. D. —
co odkud nač. Mílek shůry po- směch na ni hvízdá. Koll. I. 131. —
co komu: dítěti ukolébavku. Us. Pdl. —
kde. V pravici hvízdal mu karabáč. Tbz. V boru si hvízdá seveřík. Osv. VI. 220.
Pod skalú hlava človečie hviždí. Mand. 87. a. —
čím. Vzduch jen hvízdnul divým letem. Nrd. Bld. 28. Někoho kamenem hvízdnouti =
udeřiti. Brt. D
. 61
. Hvízdnul sebou (udeřil sebou, upadl), až
se mu v očích zajiskřilo. U Kr. Hrad. Kšť.
— za kým. Kom. Vz
Leckdo.