Hyperbola
Hyperbola, y, f., z řec., přehnanosť, řeč- nické zveličování. — Hyperbola, nadsázka, nadsazuje do velika i do mala, kladouc za výraz vlastní, myšlénce přiměřený, výraz jiný buď nad míru zveličený neb uskrovněný. Vlastní podstata hyperboly v tom záleží, že na označenou neurčitých a neurčitelných pojmů jakostných a kolikostných volí výrazy určité a názorné: Lže, až se stěny rozstou- pají, až se mu od huby práší. Nemám hrdelénka, ako som mávala, keď som za- zpievala, hora se lámala, Zpěv. II. 377. Vyšel predo dvere, slzy mu padaly, na drobném kamení jamky vybíjaly. Zpěv. I. 182. (KB. 241. ). Vz také v Zk. Ml. II. 172.; Mk. Ml. 294.; Mus. 1844. str. 432. Hyperbel. — H. v math., nadbytnice, Querkegelschnitt.