2. Choť
2. Choť — choć. Esli ně — to choť = tedy aspoň. Brt. D. 172. Choť jsem já dě- vucha chudobné mateře, přec já ledykomu neotevřu dveře. Pís. slez. Šd. Já bych tě nechtěla, choť bys měl štyry sta; Choť ja žita nemam, ale ti ja přece svadběnku udě lam; Mamičko, mamičko, pěknu dceru mátě, však my ju vam vezmem, choť vy ju cho- vatě, choť byste ju zamkly čtyrema zam- kami; A my ho tu něněchamy, choť by si ty vyplakala čerNe očičko; Netřeba mi po- moci, choť by pleť do půl nocí. Sš. P. 361., 386., 426., 589., 750. Cf. Choťaž, Chofož.