Chvátati. — abs
Chvátati. — abs. Chvátaje jel. BO. Ch., festinare. Ž. wit. Deut. 35. — kam. K synu božímu chvátajme. Hus III. 263. Chvátej k věčnému životu. Smil v. 1514. — kam. proč. Kdo k tomu pro zisk v světě chvátá a kvapí. Hus I. 405. — kam za kým. Štilfrid za ním k vojsku chvátaše. Výb. II. 45. Chvátaje za králem. Let. 110. — co jak. Nebo před tím byli jsou v kyselosti pro kněžská zboží jedni před druhými je chvatajíce. Dač. I. 19., Let. 75. — s inft. Chvátaše vyběhnouti; Chvátá bohat býti. BO. Chvátám tobě sloužiti. Kom. Naši kroci chvátajú vícezit nad Vlaslavem. Anth. Jir. I. 18.