Chvěti
Chvěti, chvieti klade se do I. 7., vz Mkl. Gr. II. 422. a List. filol. 1883. 449. a hlásí se tam tvary některými, jako pt. chvěl, substant. verb. chvenie. Jiné tvary ovšem i podlé V. 4. vykládati se mohou a spíše sem patří, zejména tvary se kmenem prae- sentním chvěje — (nestaž.) a part. chvíli se (Jg.); sr. strb. chvéjati se, moveri. Mkl. Lex. Vz List. filol. 1884. 107., Bž. 186., Mz. v List. filol. VIII. 7. Kmen chvě pře- nášíme též do tř. III. 1. časujíce jej pak dle uměti rovHěž tak jako slovesa stkvíti se a tkvíti: chvím se. Bž. 186. — abs. Chvějícím se hlasem pravil. Us. Základové se chvěji. B. Nud. — (se) čím. Ch. peru- těmi. Kls. Ch. se strachy, Bž. 69., hrůzou, Osv., Vrch., hněvem, Osv., Kká., sladkým záchvatem, Osv., žalem, smutkem. Vrch., Šml. Bouře ohlasem se chvěje temný prales. Vrch. Chvěla se úzkostí jako list z osyky. Šml. I. 39. Rty se chvěly zpěvem, modlit- bou. Vrch. Hlas dojmem se chvějící. Hrts. Parnem se chvěje vzduch. Osv. V. 825. Vlasy se chvěly větrem. Vrch. Tresť, ježto sě větrem chvěje. ZN. — odkud. Zpěv truchlivý se s hůry chvěje. Osv, I. 378. Z kajícných rtů otázka se chvěla. Mkr. Zl. Pr. IV. 35. — co kudy. Píseň zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň. Nrd. — k čemu. Jež k velkým činům srdcem mladým chvěly. Osv. VI. 591. — se komu. Rtové se mu chvěji. Hdk. Chvěje se mu ruka, hlas. Šml., Hrts. — kde. Na všech údech se ch., Sá., po celém těle. Šbr. Ch. se nad hrobem. Kká. V hlase jeho bolesť se chvěla. Hrts. Úsměv chvěje se na jeho rtech. Ib. Ruka její chvěla se v pravici jeho. Šml. I. 52. Struna chví se po celé délce. Mj. 206. Ve větru se kadeř chvěla. Vrch. V objetí mém se chvěla. Kyt. 1876. 77. Zem se pod no- hama chvěje. Nrd. Blld. 29. — jak., Bolně, zimničně, podélně se ch. Vrch., Čch. Bs. 81., Mj. 207.