I
Samohláska i jest dle nastrojení mlu- videl ústních hláska podnebná; střed ja- zyka vztýči se k podnebí a nechává jen úzkou průlinu. Gb. Samohl. i vyslovuje se hrdlem stisknutým jako něm. a lat. i v: bin a bibo. Ht. Vz také Gb. Hl. str. 13. a násl. — I je měkká hláska tvrdému y naproti stojící. Jg. Od y se i za starověku lišilo též u vyslovování. Gb. ve Sborníku vědeckém Musea král. čes. (odbor hist., filolog. a filosof. ) IV. str. 272. (1871. ) píše o věci takto:, Roz- dílu mezi měkkým i a tvrdým y písaři staro- čeští celkem nešetří. V 9. a 10. stol. mají pro obě hlásky jen jednu literu: i; v 12. a 13. stol. mají již také y, ale i jednu i dru- hou literu za i i za y bez rozdílu kladou, a sice literu i častěji než y; v 14. stol. psáno i literou i i y, tvrdé pak y literou y, někdy i. V některých spisech 13. a 14. stol. jest litera y skoro výhradně užívána, ale v ně- kterých dosť pravidelně mezi měkkým i a tvrdým y rozdíl se činí a ono i, toto y se píše. Tomuto matení teprv Hus přítrž učiniti se snaží a jeho o té věci výklad jest dostatečným důkazem, že za jeho času v jeho kraji mezi i a y zcela správný rozdíl se znal a slyšel (neboť Hus i ví, jak se hrubé y článkuje, i zná, kde je psáti dlužno), a dále že Pražanům z povědomí mizel, sic by jich tak důtklivě poučovati nemusel. Jen v jednom případě odchýlil se Hus od ety- mologie, když totiž dle způsobu jiných písařů také píše a psáti učí spojku i literou y, což až do vítězství pravopisu analogického pra- vidlem zůstalo. Po c, ž, ś a č, ž, š píše Hus vždy i; ale až do polovice 16. stol. píše se ci i cy, ci i čy atd. Bratří pak rozhodli se pro psaní cy, zy, fy a či, ži, ffi vykládajíce, že v oněch slabikách y se vyslovuje a slyší; všude jinde mezi i a y patřičného rozdílu šetří. Od zavedení pak pravopisu analogic- kého platí ve spisovné češtině přísný rozdíl mezi i a y; ale u výslovnosti jedno od dru- hého vůbec nerozeznává se a toliko vědecká mluvnice a etymologie jednoho i druhého náležitě šetřiti učí. Máme tedy o tom, jak v staré češtině se cítil a znal etymologický rozdíl mezi i a y, jenom dvě spolehlivá svě- dectví, Husovo a Bratří; z onoho dovídáme se, že se rozdílu toho v staročeské výslovnosti do počátku 15. stol. šetřilo, z tohoto pak, že výslovnost 16. stol. již nebyla tak jemná a správná, aby písař a pravopis na ni spo- léhati mohl. Abychom stoletím před Husem 9. —14. rozdíl mezi i a y náležitý připisovali, k tomu srovnávací mluvnice slovanská nás opravňuje; kromě toho pak i psání ui=y, několikráte ve 12. stol. se naskytující, spře- žením liter u + i důkaz podává, že se tou dobou y hrubě vyslovovalo, neboť hrubé y právě uprostřed mezi u a i a zlomením obou těch hlásek se článkuje. ' — I se nyní od y u Čechů jen v prus. Slezsku a Krkonoších u vyslovování dobře rozeznává: chlapi a chlapy. (Šb., Jir. ) Jižně od Budějovic zní i po retnicích jako: ji, y pak jako pouhé i neb české y: on mě bjíl (bil); já som byl bjit; vypjil, mjilej; výjimky v dat. sg. mi (m. mji), vidět m. vjidět a kominík jako komyník. Kts. Bž. však tvrdí, že se tam, mji'vyslovuje; naproti tomu vjisokej chybně m. vysoký. Jinak se rozeznává po celých Čechách pí- semné chlapi (nom. pl. ) od chlapy (akkus. pl. ) tím, že ono se vyslovuje dlouze: chlapí, hadí, toto pak krátce: chlapi (y), hady. To však nesluší klásti na vrub pouhé náhodě, nýbrž analogii i -ových kmenů jako: tří, čtyři (nom. ), staroč. Češie, mužie a pod. proti akk. tři, čtyři (-ry); sr. i nom. obá, dvá a akkus. oba, dva. Prk. — Poněvadž jest i hláska měkká, tedy změkčuje předcházející souhlásky, což bývá někdy patrno, někdy zatajeno, protož: bi, vi, pi, mi, ni, li, ři, di, ti, zi, si, ci měkce, by pak a vy, py, my atd. tvrdě zníti by měla: viji — vyji, vír — výr, bil — byl, míti — mýti, dali — daly, kozí — kozy atd. — Po měkkých souhláskách: c, č, j, ř, š, ž, ď, ň, ť píše se i, ne y, vysloví-li se i krátce (pakli se dlouze vyslovuje, klademe dlouhé í), život, široký, čich atd. Potom v před- ložce při, je-li sama o sobě neb je-li spo- jena s časoslovy n. s přídavnými a podstat- nými jmény přímo od tvarů časoslovných odvozenými: při stole, přislíbiti, přiběhlý, přidělení. Vz dlouhé i (se klade, 3. ). Potom v příponách: -ina, -ice, -iva, -inec, -iště, -isko, -izna, -ička, -inka, -ič, -isť, -ivý, -itý, -ičký, -inký, -ilý, -ovitý, -istvý, -iný, -icherný, -iký, -li, -liž, -liv, -mi, -ji, -ti (v infinit. ). Konečně vz později: i koncovka ve skloňování a časování. — Jestliže po literách: d, n, t hláska i neb ě zatajena jest, znamenají se prouž- kem, také ř znamenané zůstává: voňavý, ďas, ďob, ťululum, zvoň, klaď, mlať, vař; ne však: v, b, p, m, l: mluv, hub, top, lom, pal (imper. ), ač souhlásky na konci těchto slov měkké jsou. Čechové k: d a ť, ač je jako Moravané a Slováci měkce vyslovují, nedbale se mají píšíce: kost, milost, píd, zed m. kosť, milosť, píď, zeď; hlavně v infinit.: soudit, běhat m. souditi, běhati n. aspoň soudiť, běhať, ač místy ku př. pod Krk on. (a také jinde ku př. u Kroměříže na Mor. Mřk. ) soudiť, běhať vy- slovují. Jg. Z toho patrno, že mělo i pů-, vodně moc jotovou všude a bytně ji má po- dnes. Viděti to z toho, že i slévajíc se s před- cházející souhláskou ji změkčuje. Jir. — I před j jižně od Budějovic se dlouží: piji — píju, pijeme — pijeme, líju, hníju, vy- jmouc složeniny: přijedu. Kts. Totéž i jinde v obec. mluvě. — I vzniklo ve velmi mno- hých slovech a) z původního a: řec. ur]/av)j, lat. machina, německy die Maschine, z toho čes. mašina; b) z o: lat. nomen, slov. imě. — c) V jiných slovech nastupuje přehlaso- váním na místo původního u, což se v ja- zyku českém obzvláště činí po souhláskách měkkých (Ht. Zv. 46. ): lat. jugum, slov. iho, jho; lat. curvus, slov. krivrb, čes. křiv; miluju — miluji, dušu — duši, růžu — růži, cuzí — cizí, lubý — libý, Judaeus — žid. Zk., Č. Ale toto přehlasování se později dílem zrušilo. Vz U, Gb. Hl. 66. — Naproti tomu seslabuje se i v měkké jer b, jako skr. dina, lat. dies, slov. di>n&, čes. deň; lat. vicus, slov. vbsb, čes. ves; lat. linum, řec. Mvov, slov. ltn-Ł, čes. len; lat. asinus, litv. asilas, slov. osbl^, čes. osel, kde pak v jazyku če- ském měkké jer h v e přechází aneb se za- mlčuje aneb splývá s předcházející sou- hláskou v jeden zvuk, jako řec. ôpi/lr], litv. migla, slov. mBgla, čes. mhla; slov. želězBnL, čes. železný; skr. naktis, lat. nocti (nox), slov. noštB, čes. noc atd. Zk. — I v češtině kromě toho zaniká: 1. zpáteč- ním přehlasováním i v u. Ht. Zv. 46., 53. Vz U. — 2. Proměnou i v j, předsuvkou j a rozpouštěním i v je. Vz později i v ná- sloví. — 3. Odsouváním: a) koncovky in- strumentalu sg.: m m. mi: synem, litv. su- numi. Ht. 46., Kt. — b) Koncovky 1. os. sg.: jesm, litv. esmi, řec. éó^í (ei>ij- skr. asmi. Ht. Zv. 46. — c) V 2. os. sg. praes. š m. ši: mútíši — mutíš, Rkk., piješi — piješ, chceši — chceš. V „jsi" se udrželo, ale odsouvá se i zde, spřahuje-li se jsi se slovem předchá- zejícím: tys byl (m. tysi byl). Ht. 46., Kt. Vz Gb. Hl. 86. — d) V 3. os. sg. praes. ť m. ti: jesť vedlé a m. jesti, dasť (dá), nevěsť (Ev., neví) m. dasti, nevěsti a toto zase m. dat-ti, věd-ti; ostaneť (Ev. ) m. ostane-ti; u jiných sloves tamže a v ostatních staročes. památkách se objevujících nejen i než i t jak v sg. tak i v pl. se odsulo. Ht. Zv. 47., Kt. — e) V 2. os. sg. imperativu, v níž se i velmi časně počalo odsouvati, tak na př. již v L. S. čteme: sebeŕ m. seberi, v Ev. na- proti všudy trvá i: spasi, oslavi, nerodi (noli); v Rkk. i plný i odsutím povstalý imperativ je v obyčeji: budi vedle buď; ženi, vedi, mluvi atd. vedlé: pokroč, shlaď, vstaň atd.; tak i v jiných staroč. památkách; v nynější češtině naproti i se jen ve tvarech bez něho těžko vyslovitelných udrželo: kradni, padni, táhni, mři, vři, tli, mysli, pomsti, přečti, mni, sedni (sedň), čti (čť) atd. Ht. Zv. 47., Gb. Hl. 87. Avšak v případě tomto není čeština důsledná: pusť — ale: posti se. Gb. Ale i posť se, neposť se; ostatně řekne-li se: posti se, je to i proto, aby se zamezil styk hlásek sť a s. Prk. Kdykoli po změkčené hlásce i zmizí, tu se v obec. mluvě za to měkká hláska obměkčuje: střezi — střež, peci — peč, teči — teč. Jir. Někdy to i písemná mluva činí, vz vzorec Mazati. Kromě toho zůstává i před enklitickým, důrazným ž: spasiž, budiž, ženiž. Ht., Gb. Vz dole i a) koncovka, b) v ča- sování, 1. a Gb. Hl. 86. — f) V infinit. v obec. mluvě: honiť, honit, chodiť, chodit, bíť, bít. Ht. Vz Gb. Hl. 86. V honit, chodit, bít se i odsulo bez stopy, kdežto ve formách: ho- nit', chodiť, bíť aspoň v změkčeném ť známka po něm zůstala. Zdá se, že již v staré če- štině z infinit. i aspoň ve výslovnosti se odsouli mohlo. Od které doby se také tvrdé t (dát m. dáti, dáť) vyslovuje, není známo. Gb. Podlé Šf. a Pal. se má již i v L. S. čísti iskať m. iskati ve verši:, nechvalno nám v Němciech iskať pravdu'. Ht. Zv. 47. Pod Krkon. i odpadá a t měkne: nésť, milovať. Kb. — Pozn. Obecné infinitivy povstaly vli- vem supina (-ťb); kde tento vliv nepronikl, užívá se infinitivu na -ť, v němž bytně ucho- váno infínitivné i (-ti). Prk. — g) V přechod- níku času přítomn. rodu žen. na c m. strč. ci: jsouc m. jsouci, nechtieci — nechtíc. Ht. 47. Vz Gb. Hl. 86. — h) Ve všech skoro slo- vech, která se nyní měkkými souhláskami končí, prvotní aneb seslabením jiných samo- hlásek povstalé i odpadlo, tak na př.: daň, klec, moc, masť, oheň, tesť, hosť, loď, noc, smrť, máť. Cf. lit. důnis (donum), klětis, mo- stis, macis atd. V starslv. rukopisech ještě často smokbvi, cr^ktvi, choti, lani vedlé smok'BVB, cnBkiiVB, chott, lan& (Mkl. Vergl. Gr. I. 73. ); v strčes. hosti, lani, choti atd. se vyskýtá. Výb. I. 13. Ht. Zv. 47. Vz Gb. Hl. 86. Tam, kde v strč. b odpadá. Vz Jer. Kromě toho v akkus. sg. těch jmen vzoru Duše (Růže), která v nominativu bývají bez e: meze, akkus. mezi n. mez. Gb. Hl. 86. — i) V komparativech: raději atd. odsouvá se i častěji v mluvě obecné než v písmě. Vz Gb. Hl. 86. — k) Od enklitického ti odsuto i a zůstává ť: byť m. by-ti. — l) V as m. asi, cos m. cosi, kams m. kamsi. Ht. — m) Na konci slov se i pohlcuje ve Znojemsku: dé m' to, (dej mi to), dva voľ (voli), na hulc (hulici). Sb. Vz Historii českých samohlásek str. 72. Gb. — 4. Vysouváním. a) V im- perat. pl. Již v R. Zel. se i někdy vypouští: ustavite, rozdělita vedlé: voľte, suďte (sebeř). (Čiňme, pište); búřmy, neroďte (nechtějte), vzmužte sě, netužte, nezjařte sě, Rkk., vedlé věrite, dověrite. Ev. Ht. Zv. 46. Avšak v pří- padě tomto není čeština důsledná: pusťte postěte se. Gb. — b) V infinitivě a v časích od něho odvislých sloves: (lzáti, psáti), lpnouti, na Slov. podnes: lízať, písať, pítať, lipnúť. Ht. Zv. 46. Vz Gb. Hl. 87. — c) V jiných slovech. I mohlo v strč. před j se vysouti: bjéš (biješ), ljéš (liješ). Mkl. V strč. a slov. boží, božia, božie m. božii, božija, božije. Na ten způsob staří Čechové vyslovovali a psávali i: bieš, pieš, lieš; bie, pie, lie; biemy, piemy, liemy; biete, piete, liete m. biješ, piješ, liješ atd. Ht. Zv. 46. — d) Ve slovích: děcko m. dětisko, lacný a velký vedlé laciný a veliký; slov. koľko, toľko, koľký, toľký vedlé čes. kolik, tolik, koliký, toliký atd. Za jutra — za jitra — zajtra — zejtra. Ht. Zv. 46. — V středosloví zmizelo i tou měrou, že druhdy ani předcházející souhláska měkkou nezůstala: Uničov — Un- čov, Branišov — Branšov. Ba i takové i, které z iu pošlo, vymizelo. Želiunici (1228. ) — Želnici. Dle Prk. vyslovuje lid už za příčinou č a š: Uňčov, Braňšov, a v Želnici pak bylo l měkké. Sem patří obecné: (zajc, krajc), krajna m. zajíc, krajíc, krajina. Ve Znojemsku pohlcuje se po l a n: mesľvec (myslivec), fl'nta (flinta),, sluňčko (sluníčko), poľb roko (polib ruku). Šb. Na Hané: očma, ušma (očima, ušima). Tak i na Plašte, Plzeň- ště a Příbramště. Prk. Ve východ. Čechách i (í) s předcházející souhláskou splývá, při čemž n měkne: poňženosť, paňmáma, Aňčka, Kalvoda, velkej, Jir., pod Krkon. n neměkne: kančka, Ančka, sklence (kanička, Anička). Kb., Šb. Tak i kolem Velvar: pšence. Prk. — V jihozáp. Čech.: peňze, stolce, silňce (pe- níze, stolice, silnice). Šb. — 5. Stahová- ním: i s j hned za ním stojícím v obecné mluvě ku př. vých. Čech v: í se stahuje: plij — plí. Kb., přídu — přímu (přijdu, přijmu), bij — bí, bijme — bíme, sij — sí, pij — pí. Jir. Vz Stahování, Kt., Gb. Hl. 87. — Pozn. Ve slovích dci, neti, sesti v MV. se vyskýtajících a v běžném podnes máti stojí i m. er: dcer, neter, sester, mater; od- tud nyní obyčejné: dcera, sestra m. sestera a gt. mateře, dceře vedlé dcery (podlé Ryba), neteře, vedlé neti. Ht. Zv. 48. Dle Prk. je ve slovích dci, neti, máti, sesti r vysuto a i vzniklo přechodem těchto i-ových kmenů â-ové postupem tímto: materi-â, matrb-j-â, matrji, vysutím j: matri a vysutím r: mati. V nepřímých pádech je kmen nezkomolen: materb, mateř. Tvary: dcera, matera (Sš. ), sestra a staroslovenské nestera (netera) vznikly na základě druhého tvaru též pří- pony: -trů a zněly prvotně na -trb (měly tedy touž koncovku jako masc, jsouce však fem. ), o čemž svědčí slov. sg. gt. akk. ma- tera od materb a pa-stonb-k-b (na Jičínsku: pacorek), kdež storb - dcerb a k němuž teprv později utvořen tvar ženský (přimě- řeně rodu): pa-stoi"b-ka. Prk. — I v násloví čeština neráda trpí a takto je odstra- ňuje. 1. Předsuvkou hlásky j: jiný, ji- skra, jikra, jistý, jizba odpovídají slov. iný, iskra, ikra, istý. Ht. Zv. 43. V Krkonoších užívají též jotace, ale výjimkou je: íva. Kb. Totéž platí v Příbramštině, kde vedlé hýva slyšeti též íva. U Plzně někdy slyšeti inej: to je iný, vona je iná. Prk. Ve východních Čechách nepřijímá se jotace a slova počína- jící s i vesměs znějí bez j: inej, ináč, iskry, iřík, itro, im, íš, íme (jíme). Taktéž ve slo- vech složených: neináč, zaímať. Uvnitř slova zůstává tam i slabiku počínající bez j: kraina, kraíc (krajina, krajíc). Ale obyčejně se v pří- padech takových nepřízvučné, krátké i s polu s předchozím a proměňuje ve dvojhlásku: aj: krajna, krajc, zajc. A i tam se mění i v j, kde jinak ň nebo v stává: sekanina — se- kajna, lavice — lajce. Jir. Mus. 1863. str. 331. — 2. Předsuvkou hlásky v: vískati m. iskati. Ht. Zv. 43. — 3. Proměnou i v j: idu — jdu, imu — jmu, strč. jmě (za- chované v příslovce slovenské najme = jme- novitě, zvláště), nyni jméno, slov. mono n. imě, Ht. Zv. 43., Gb., iho — jho. Č. — V násloví přistoupilo k i slyšitelné j teprv začátkem 13. stol., od té doby počínají je pí- saři znamenati v: iskati, ide, Ivaň atd. Před m, d, h náslovné i přecházelo v 2. polovici 13. století v j: jmiéše, jdú, jmiéti atd. Pod- řečí někdy odmítá jotaci ano samo j (ji): im (jim), inej (jinej), ím (jím), íš, pudu, přídu (již v 14. stolet. ), du (jdu), méno (jméno). Tomuto se neubránil ani spisovný jazyk: míti, má, hra, vedlé: jmění, jméno, jdu, (vz následující 4. ). Také na Mor.: idu, ideš, ide. Šb. Vz dole: i se střídá 6. s j. Vz také Gb. Hl. str. 80. (i se seslabuje v souhlásku j. ) a str. 87. — 4. Odvrhnutím j z í vzni- klého: ihrati — hráti, iměti — míti (ale: jmění, přijměti. Prk. ), Ht. Zv. 43., igra — hra. V předložce iz odpadlo i v 12. stol.: Izbra- slav (1115) — Zbraslav (1186). Jir. Zde se i proměnilo v j a toto potom se odsulo. Gb. — 5. Rozpuštěním i v je: jehla (tak již u Dal. a jako z odvozeného jehlica v Rkk. přicházejícího neomylně vysvítá, dávno před ním) m. slov. ihla a strslov. igla, jenž in. iže. Ht. 43., Č. Náslovné i od počátku 13. stol. přecházeti počalo v je: Jevan (Ivan), jehlice (igla) Jir. — Pozn. Slovo jehla vzniklo z igla, ano se nejdříve předrazilo j a pak se i za- měnilo v e: igla, jihla, jehla. Prk. — O jotaci vz Jirečkovy Rozmluvy 1860. str. 65. a násl. — I se stupňuje (vz Stupňování): 1. v ě, v případech dloužení podmiňujících strčes. a slov. ie, nčes. í: z viseti — zavěsiti, vi- děti — věděti, svitnouti — svět, odtud sví- titi, slov. svietiť, strč. svietiti; z vinouti, mi- nouti, řinouti se vyvinulo věnec, měna, od- kud měniti, strslov. rějati a pravdě podobně i řeka, slov. rieka, sr. také starosl. obiděti (injuria afficere) a staroč. poběda (victoria), Alx.; tišiti a těšiti od tich, tisknouti a tesk- niti m. těskniti od tisk. Ht. Zv. 43., vz Gb. Hl. 142. — I se stupňuje předrážkou a v ai a tato dvojhláska změnila se v koře- nech zavřených (souhláskou ukončených) v ě: vid — vaid, přesmyknutím viad, přehlasová- ním: vied — věd — věděti. Kt. Vz Schl. For- menlehre der Kirchensl. Sprache. S. 46., Gb. Hl. 143. — 2. V oj (ůj): z bi (bíti), hni (hníti), li (líti), pi (píti), ři-nouti, vi-nouti povstávají tvary: boj, slov. hnoj, hnojiti, loj (čes. hnůj, hnojiti, lůj, ale na Plzenšťě a na Plaště jen loj. Prk. ), ná-poj a pojiti, roj (roniti), zá-voj, ob-ojek. Ht. Zv. 44. Z possess. dativu mi, tvi (ti), svi (si): poss. zájmeno: moj, tvoj, svoj. Vz Frt. Prk. rozpravu o poss. adj. na -uj a -ovb a possess. zájmenech v Sitzungs- berichtu víd. akad. nauk sv. 83. str. 418. Vz Ht. Sr. ml. §. 260.; Tvoření slov; Mkl. B. 4. — I se stupňuje předrážkou a, a pak se se- slabilo v o a dvojhláska oi změnila se v ko- řenech otevřených (samohláskou zakonče- ných) v oj. Vz Gb. Hl. 142. — 3. V í: z bi v bíti, pi — v píti, vi — ve víti, ši — v šíti, ži — v žíti, mi-nouti, bli — v blíti, dvih-nouti, stih-nouti, svitnouti, vid-ěti atd. povstávají opětovací: bíjeti, píjeti, s-víjeti, šívati, u-žívati, míjeti, blívati, dvíhati, stíhati, svítati, vídati atd. Ht. Zv. 43., Gb. Hl. 140. Tedy do í při tvoření opakovacích časoslov. Vz -va, í. — 4. V o: řinouti — roniti, Kt., vnočiti Rkk. (vraziti) od v-nik-nouti, Ht. Zv. 44., činiti — konati. Gb. Hl. 141. — I se střídá (vz Střídání): 1. s a, á. Vz A (se střídá s i). Ht. Skončil, v Pass. skončał. Gb. Místo i na Mor. a, vz A. Ve vých. Čech. nom. pl. adjektiv v -ý, -á, -é vychází ve všech rodech vždy na i, před kterým se souhláska neměkčí, ku př. švejcarski telata (m. -ská). Jir. — 2. S e. Vz E (se střídá s i). Ht. Myslel m. myslil, Gb., bydliti — bydleti, libo — lebo, -ovec a -ovic atd. Vz Gb. Hl. 81. (i se sesiluje v e). Končiti m. končeti (z končati). Prk. Křesťan, převor z lat. chri- stianus a prior. V obec. mluvě jihozápadních Čech. místo e v gt. substantiv rodu žen. i: do neděli (m. neděle). Šb. Na Hané klade se po sykavkách a po l: e: žeto, tře (tři), pře (při), šedit (šiditi), veleké (veliký), leška (liška). Šb. V Krkon.: selný, kremiál (silný, kriminal). Kb. — 3. S ě a) ve skloňování jmen tvrdého a měkkého zakončení ve více pádech, tak že koncovce i u měkkých od- povídá ě u tvrdých, na př. v meči — v dubě, v poli — v slově, v duši — v rybě, duši — rybě (dat. ). Ht. Zv. 44. Stran těch, která řídíce se II. skloněním mají ve vok. sg. e m. i vz E. na str. 343. a. ř. s hora 20. Vý- klad tam podaný sluší v ten rozum poopra- viti, že e ve vok. sg. je pravou koncovkou a-ových kmenů, kdežto i (vok. věnci, muži, koni, meči, kraji), jež povstalo přehláskou z u (Záboju vedlé Záboji, Slavoji, Zbyhoni Rkk. Králu. ŽW. Spasitelu, Ondřeju, Řehořu, Lukášů. ŽK. Zloděju. Výb. I. 173., 36. ), vy- půjčeno jest od kmenův u-ových (synu!), jako u tvrdých: kluku, jinochu, druhu a pod.; jeví se tedy v, otče, chlapče' pravý vokativ sg. a-ovýcn kmenův;, tvůrce' pak nestojí m., tvůrci', neboť patří sklonbou prvotnou pod kmeny â-ové, a vok. zněl původně , tvůrco', přehlasované:, tvůrce'. Prk. — b) V skloňování muž. a ženských jmen měkkými souhláskami zakončených, kde se místo star- šího ě v rukopisech ie nepravidelně píše, na př. kmetě, komoně, loktě, plzně, korábě, ale nejhustěji v místních jménech: Strěhomě, Kúrímě, Jerusalemě, Bethlemě atd. vedlé kmeti, komoni, korábi, hosti, púti, rozkoši, bázni atd. Vz 11.; Ht. Zv. 44. Úkaz ten při appellativech sluší v ten rozum vyložiti, že i-ové kmeny přešly do â-ových a sklánějí se pak dle, Země' (instr. sg. ovšem dle, Hráč a Plášť': plzenb-a, gt. plznb-j-ę, plzni-je, plznie, z čehož pak plzně; je tedj7 ie opráv- něno v starých rukopisech, jsouc původnější než ě. V příčině vlastních jmen pak sluší míti na zřeteli, že gt. Kúřimě je prvotný a tudíž i oprávněnější než Kúřimi; sr. co jsem o tom napsal v článku: Chrudim. Prk. — c) V imperativu, jehož dvojný a množný počet z ohledu samohlásky i a ě někdy přítomným časem indikativu se řídil, tak že u sloves v praesentu sponu í majících i, u opatřených sponou e naproti ě bylo v obyčeji, teda tvor- imy, -ite vedlé bud-ěmy, -ěte atd. Ale již v strč. u sloves prvého druhu velmi včasně se počalo i s ě střídati. Tak už v Ev. čteme choděte vedlé pravidelného věrite (Pass. ), velběte m. vele- bíte; ctěme, modlěme se atd.; v jiných strč. památkách a v nynější spisovné řeči u slo- ves v sg. i z eufonických příčin se podrželo, jako cti — ctěme, msti — mstěme, spi — spěme. V slovenčině naproti i u sloves v prae- sentu sponu e majících místo pravidelného ě nepravidelné i se klade: padni — padnime, kradni — kradnime m. padneme, kradneme atd. Ht. Zv. 45. Na Mor.: pošlite, sednime si, padnite na kolena. Šb. — d) V liji vedlé leji m. lěji, siji vedlé seji m. sěji, dobrodiní vedlé správnějšího dobrodění, květu vedlé slov. kvitnem, v mnozi (Alx. ) m. v mnoze, úsvit (MV) vedlé usvět (Rkk. ), velmi vedlé strč. velmě (Št. ), Ht. Zv. 45.; v zájm. k něm m. k nim; v enklitice tě m. ti. Vz ě. Gb. Liji, leji, lej, nálevka, slevky; proměna tato v slovostředí vyskýtá se po různu od nej- starších dob, hlavně pak od počátku 13. stol.: Liutomirici — Liutoměrici. Jir. — 4. Zřídka s o: ve příponě -ivý vedlé -ový: opravdivý — opravdový, bláznivý — bláznový, vojivný (Rkk. ) vedlé nynějšího bojovný = vojovný a v pitvora m. potvora. Vz O. Ht. 46. — 5. S y: řičeti — ryčeti; (kříž a rus. kryž z crux); řihnouti a říhati vedlé staroslov. rygnąti (eructari); starč. pítati se (Rkk. ), slov. pitať sa, novoč. ptáti se vedlé starsl. pytati; blysk m. strsl. blisk; tovařiš m. tovaryš. Ht. Zv. 46. Vz Y. — 6. S j. Vz nahoře i v násloví. Již v nejstarší češtině se i s j střídá v násloví a j zdá se míti převahu; do počátku 14. stol. bylo i a j, v polovici 14. stol. bylo jen j aneb se už i sesulo a v 15. stol. už ani j nebylo. Vz více v Historii če- ských samohlásek str. 72. a násl. a 105. a J. Gb. — 7. S u. Vz Gb. III. 81. Čechové v prus. Slezsku kladou u m. i: čulý m. čilý. Šb. Taktéž na Mor. Na Plz., Plaště a Příbramště čuch, čuchat (= čich, čichat). Prk. Vz U. — 8. S í v zájmenech v obec. mluvě: jí, vší, jím m. ji, vši, jim. V záp. Čech. pouze: jim. Prk. Vz í. Ve vých. Čech. nom. pl. adjektiv na -ý, -á, -é vychází ve všech rodech vždy na i, před nímž se souhláska neměkčí, ku př. veliki páni (m. velicí). Jir. V již. Čech.: velikí páni. Bž. V záp. Č. velkí chlapcí. Prk. — 9. S r: fičeti — frčeti, cikati — crkati, cvičala — cvrčala, mikati — mrkati. Jir. — 10. S é. Ve vých. Čech. nom. pl. adjektiv na -ý, -á, -é vychází ve všech rodech na i, před nímž souhláska se neměkčí: vysoki (m. -ké) duby, daleki (m. -ké) cesty. Jir. V již. Čech.: vjisokí stromy. Bž. V západ. Čech. vysokí stromy, sladkí hrušky; podobně sg. n.: dlouhí pole. Prk. — 11. S ie. a) Ve skloňování jmen pod 3. b) spomenutých, v němžto se ie správně píše v sg. gt. místo pozdějšího ě (Prk. ), ale nepravidelně místo prvotního i, na př. v dat. smrtie (ZL) m. smrti. — b) Nutně v nom. pl. muž. rodu měkkého a tvrdého zakončení, na př. páni, kati vedlé hostie, kmetie. — c) V minulém přechod- níku slovesa jmu m. imu: ujem, pojem, pri- jem (Pass. ), snem (ŽG. ) m. vyskýtajícího se sniem (ŽJK. ), nyní ujav, pojav, přijav, sňav. — d) Téměř na všech všudy místech bez ladu a skladu, často velmi nepřístojně, dílem ještě jen nemotorností a jakousi zvláštní chutí písařův, na př. jáz vizie m. vizi (= vi- dím), pietie m. pitie, vyniede m. vynide, prosieti m. prositi atd. Ht. Zv. 45. — I se vsouvá: hřibet, hřibitov. Šb.; po měkkých souhláskách v složených slovech: konipásek, pídimužík (zde se jeví v koni-, pídi- pů- vodní i-ový kmen; i tedy není vsuto. Prk. ), kalich z něm. Kelch, tulich z něm. Dolch. Vz O, E, Přisouvání. Kt. — I koncovka a) ve skloňování. 1. I. sklonění: v nom. a vok. pl. źivých bytostí: holubi, žáci. Tohoto nomin. se ve vých. Čech. a jinde zhusta užívá za akkusativy: viděl jsem dva vojáci; po- šlete mi sem ti podruzi. Jména živých by- tostí, ježto osoby nejsou, rovnají se tam v dotčeném pádu větším dílem neživotným. To jsou pjekny ftáki. Křivánki zjara jásaj. Jir. Z nom. pl. slov tvrdě zakončených, ježto bytosti neživotné rodu muž. znamenají, i v 14. stol. obvyklému nyní y ustoupilo: stromi — stromy, kroci — kroky. Jir. — 2. II. sklonění: v dat., vok. a lok. sg., v nom., vok. a instr. pl. živ. bytostí; v dat., vok. a lok. sg. a instr. pl. neživ. bytostí; muž, e, i, e, i, i, em; muži, ův, ům, e, i, ich, i. Vz také: Hráč, Meč. V nom. pl. slov, jež bytosti neživé rodu muž. značí, starší i ustupovati počalo hlásce ě (e) na počátku 13. stol.: meče, voje, později vždy hustěji, až se ě (e) -v případech těchto stalo pra- vidlem. Jir. To však není pouhé střídání hlásky i s hláskou e, nýbrž zde nastoupil akkusativ m. nominativu, jak nejlépe patrno z toho, že přívlastek u takového jména stává v akkus., nikoli v nominativě: silné duby, duby jsou silny, to jsou krásné tulipány — ale: silní dubové, vy jste praví tulipáni; proto: vrané koně, ale ručí koni. Rkk. (Sr. Km. 1876. č. 29. str. 454., Čtyři. ). Prk. — 3. IV. sklonění: v dat., akkus. a lok. sg. Vz Růže. — 4. V. sklonění: v gt., dat., vok. a lok. sg., v nom., akkus. a vok. pl. Vz Kosť. U vzorce „Daň": v dat., vok. a lok. sg.; v gt. sg. a v nom., akkus. a vok. pl. jest ě. Vz Daň. V gt. sg. a v nom., akkus. a vok. pl. bývá u slov, která se řídi vzorcem „Kosť", často ě (e) m. i. Rkk. má vždy i. Proměna tato, která počátkem 14. stol. roz- máhati se počala, v obecné mluvě nyní do- cela skoro vrch obdržela: pece, sítě, nitě, mědě, nemoce. Jir. Opět přechod i-ových kmenů do a-ových. Prk. Ve vých. Čechách klade se v tomto případě v gt. sg. a v nom., akkus. a vok. pl. e; jen slova na -osť a -esť skloňují se pravidelně: radosti, bolesti a po- tom: ves, řeč, věc, noc, moc, ačkoliv slyšeti: dvě noce. Jir., Kb. Vz Ě. — 5. VII. sklo- nění: v dat. a lok. sg. a v instr. pl. Vz Pole. — 6. VIII. sklonění: v dat. a lok. sg., ale před i kmenové t opět vystupuje: knížet-i. Vz Kníže. — 7. V adjek. neurčitého zakon- čení v nomin. a vok. pl. živých bytostí: otcovi holubi. Vz Otcův. — 8. U zájmen: mi, ti, si; ji (akkus. sg. f. ); moji, tvoji, svoji (akkus. sg., f. a nom., vok. pl., m., živých bytostí); naši, vaši (akkus., sg., f., a nom., vok. pl., m., životných); oni a ti (nom. pl., m., životných). —9. U číslovek: jedni (nom. pl., m., živ. bytostí), tři a čtyři v nom., akkus. a vok.; ale tří, čtyří v nom. a vok. m. životných: tří, čtyří hadi (hadové), du- bové, muži (mužové), krajové, hosté. Vz Čtyři a Km. 1876. č. 29. Prk.; 5—99 v gt.. dat., lok. a instr.; vši (akkus., sg., f. ), všichni (nom., pl., m., živ. bytostí). — 10. V kon- covkách: -mi, -ovi: rybami, dobrými, námi, vámi; lvovi (dativ sg. ). — 11. Cizí jména na -i ukončená přijímají nejraději koncovky jmen přídavných, ale krátké, neb zde není žádné staženiny. Antonell-i, iho, imu atd. Prk. však tvrdí, že se musejí skláněti dle subst., nejsouce adjektivy: Antonell-i, -ia atd. Prk. Jména místní lat., m., pl. na -i ukončená dle, Dolany´ se skloňují. Vz Dolany. Tedy: Philipp-i, gt. Philipp, dat. -ům atd. — b) V časování. 1. I je známkou 2. os. sg. imper., ale nechává se jen v kmenech dvěma souhlás- kami nesnadno vyslovitelnými ukončených; v pl. jest ě: sekni, sekněme, sekněte. Končí-li se kmen jednou souhláskou, i odpadá a ona souhláska se měkčí: čini — čiň, čiňme. Ale připojí-li se ž, tu v 2. os. sg. i zůstává: činiž, čiňmež. Vz I zaniká, 3. e. — 2. V 1. os. sg. praes. u časoslov a) první třídy (u kmenů samohl. ukončených); b) páté třídy (u vzorců: mazati, hřáti); c) šesté třídy: milovati. Tedy: biji, maži, hřeji, miluji. Vz U. Obecná řeč má tu zvučnější (nepřehlasené) u: bijú atd. Bž. — 3. U činného a trpného příčestí mi- nulého času, vztahují-li se na podměty rodu muž. a znamenají-li tyto živé bytosti: muži psali, poslové byli vysláni, stromové rostli. — I přípona ku tvoření slov. Vz Tvoření slov. — I spojka. V jižních Čech. í: jeden i druhej. Kts. Též na Plaště: já í ty. Prk. Na Mor. mezi Hranicemi a Frenštatem: a na mor. Slovácku ai (aji). Šb. Klade se: 1. Když se dvě nebo více slov a vět v jedno slučuje. Je-li více slov n. vět, klade se i mezi všemi nebo toliko mezi dvěma posledními. Někteří od toho bledli, schli i mřeli. Kom. — 2. Když děj, který v skutek vstoupiti měl, opravdově v skutek vstoupil. Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál. Br. I ovšem vím, že takt' jest. Br. — 3. Když děj se připo- juje, který v tom právě, když se předcháze jící věci dály, mimo nadání v skutek vstoupil, v kteréžto příčině spojka ta povahu spojek odporovacích na se béře. A nenalezše jeho navrátili se do Jerusaléma, hledajíce ho. I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě. Br. — 4. Když se otázky k tomu, což předchází, s mocí zvýšenou připínají aneb když s pohnutím druhého k čemu vy- bízíme. I zda nás chceš hladem zmořiti? St. skl. I což se nemám zlobiti? Us. I dej mi pokoj. Br. — 5. Když povídáme, že se řeč netoliko na dříve řečené věci táhne, nýbrž také na věc, kterouž právě připomínáme. Když jeden zívá, zívá i druhý. Prov. Musí se i jim vyměřiti, pokud čára. Kom. — 6. Když se na vytknutou věc aneb vlastnosť obzvláštní váha klade. I starý tkadlec někdy přízi zmate. Prov. Ctnosť i od cizích přízeň mívá. Kom. — Zk. Vz Zk. Skladba. str. 525. a násl. a Zk. Mluvnice II. odd. str. 95. — Dle jiných: I 1. = a. Jednomu i druhému. Praviť vždy, i to mužóm i ženám (= a to = a sice). Št. — 2. = také. Ctnosť i v ne- příteli milujeme. — 3. = spolu, též. Ukradli mu peníze i s kabátem. — 4. = neb. Je tam dobrých 5 i 6 mil. — 5. = ani, když některý pojem věty záporné důrazně se vytýká. Brs. 92. Avšak i člověka na hradě nebylo. Duch těla i kostí nemá. Br. Nechtěj i vrahu tej škodě. Výb. Kdo se mnou chleba jísti nechce, já s ním i koláčů nebudu. Jg. Tam i jeden chud nenie ani slep. Št. N. 107. Avšak i člo- věka na něm nebieše. Dal. Komu čert přeje, toho i pán Bůh neopustí. Prov. Krasšie paseky i lúky nevídala. Kat. 718. I já jsem z nosu nevypadl. Prov., Č. Slíbil všem národům vrátiti práva, tudíž i Čechů nevymínil. Ko- nečně i to jí nezamlčel, že.... On tam i ne- přišel. Vzvazují na lid břemena, a sami i prstem dotknúti sě nechtie toho. Št. N. 305. Avšak užívání toto jest více archaistické a i v obec. mluvě řídké; ve spisovné mluvě nynější, ano z pravidla i v staré důrazně se vytýká některý pojem věty záporné příslovkou ani. Brs. 92. Vz Ani, Pozn. Vz také Listy filologické. II. 228. Prk. — 6. = konečně, tedy, přece. Když jsem to viděl, i uvěřil jsem. — 7. Na začátku k sesílení významu. Co pravíš ? I nic. — 8. = až, bis, usque. Ot rána i do večera. Ms. z 14. stl. — 9. = jako, na způsob, sicuti. To had řeče k ženě: Budete i bohové. Ms. I (= jako) po krajinách lutý ostřiež rozepě svoje křiedlě dlúzě bystro léta za ptactvem: Zábojevi voji rozechnachu sě v šíř. Rkk. 14. Tak vykládá i také Kořínek; Prk. však myslí, že má i zde jen význam pokračovací a skomolená antithese že asyn- deticky připojena jest. Zcela jako v národní písní. — 10. Přibírá k sobě pro důraz: ale, nébrž, také, a, tak, ba, ano. A i vám. Tak i my. Ano i to. Nejen ty, ale i on. Ne jen ty, také on. T., Jg. — I — i (sowohl — als auch) klade se, když se výrok na členy spo- jené v rovné míře a moci táhne. Přijde-li k bitvě, umějí i dotříti na nepřítele i což se jim rozkáže, vykonati. V. Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Br. (Zk. ). I.