i spojka
i spojka. Nelituješ i jednoho. XV. stol. Mus. fil. VI. 70. Ale sami nechtí se jich i dotknúti. Praž. evang. (List. fil. 1897. 283. ); (Bůh) dal hříšným pokání, aby ne zúfal i žádný; A i sv. Petr v svém slibu nestál; Nectíti o tom i pomysliti. St. Bes. 63., 67., 75. Neodpověděl i slova. 14. stol. Mus. 1900. 508. Vz Ani a i (I. 564., stupňo- vací). — i značí důrazně, že následek z da- ných poměrů přirozeně může se očekávati, tak zvi. po spojce ož. (Zde má i tak zvanou auctivnou platnosť = také, quoque, někdy et = quoque ? v řečtině často vmí — také. Kla. ) Sypiž mu červený prach na žalůdek tak dlúho, ažť i zacelé. Maš. ruk. 207a. Ktož ten kámen nosí (při sobě), i nebojí se i (=ani) jedněch oblud. Ib. 293b. _ Po jako = také. Nadar (kámen) jest bez mála jako i borax. Ib. 294b. — Při předl, s s instr. — také. Vezmi kořen i s listem; Vezmi sléz i s květem. Ib. 223a., 46a. Sr. Dada kóň i s úzdú. Rkk. Čest. 178. — Vz Mus. fil. 1899. 106.