-ín
-ín, přípona jmen podstatných: čeledín, ovčín, Jičín, komín, kmín, klín, kravín. Vz Mkl. B. 132. Značí často místo n. prostor: ovčín, včelín, Kolín, Tetín, Berlín. T. Jména v -an zakončená, která v sg. tuto příponu přijímají, v pl. zase ji odvrhují: měštěnín, dvořenín, pl. měšťané, dvořané. Schl. — -ín před -ský krátí prý dlouhé í v i: Berlín — berlinský. Pk. Vz stran toho -ský. — Vz také -ice. — Po -ěnb a-janb- může -inb od- padnouti: dvořenín — dvořan, krajenín — krajan, měštěnín — měšťan, Říměnín — Říman. Mkl. B. 132.