Jakž, jak, jakož, jako
Jakž, jak, jakož, jako ve větách ome- zovacích. 1. Když vytýkáme osobu, na je- jížto vážnosti platnosť hlavní věty se zakládá, jejímž míněním věta hlavní jest; věta vedlejší drží v sobě slovesa myšlení a tvrzení, wie, so viel. Práce jejich, jak pravili, jest šlapati dlážku. Kom. Bratr jeho, jakž mi dobře vě- domo jest, s nimi tam nebyl. Us. — Pozn. Někdy se jakž vynechává. Včera jsem vás, tuším, viděla. Us. — 2. Když o větě hlavní připomínáme, že se obsah její se skutečností srovnává, aneb že to, o čem výrok činíme, všeobecnou platnosť do sebe má, wie denn, wie denn wirklich, wie denn überhaupt. Jiní toho zase bránili, pravíce, že životy raději složí, než tomu dopustí, jakož pak nejedni, když se šarvátka rozmohla, i zbiti jsou. Kom. — 3. Když chtějíce platnosť věty všeobecné ukázati příklady uvozujeme, als, als zum Bei- spiel, wie, wie zum Beispiel. Ta těla nebeská, jakož slunce, měsíc, hvězdy a ta nebesa, v nichž jsou hvězdy, podobná-li jsou k tělům zdejšího přirození, jakož jest země, voda, po- větří, oheň ? Št. — 4. Když přísahajíce se čeho dovoláváme, abychom pravdu hlavní věty stvrdili, sowahr. Nebyl jsem tam, jakž jsem poctivý člověk. Jg. — 5. V listech a soudních seznáních počínají věty, ve kterých to, což nám v známosť uvedeno jest, zahrnujeme, abychom příslušnou odpověď učinili, též od spojky jakž, was das betrifft dass, in Betreff dessen dass. Jakož píšeš, že toho úmyslu jsi ke mně se odebrati, já zajisté sobě toho od tebe žádám, abys tam ještě pobyl. A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalovati, jakž tvá pře záleží (worin der Rechtsstreit besteht). O. z D. Jestliže by měštěnín smlouvu udělal o trávu na lukách na jeden rok aneb jakž by smlouva byla (nach dem diesfälligen In- halte des Vertrages). Václ. II Pr. 1861: str. 26. Pozn. Místo: jakž, klade se ale zřídka: kdež, co, že. — Zk. — Ostatně vz Jak.