Janek
Janek, nka, m. Hans. Obyčejně s pří- hanou, člověk nemotora. Da. Nosí-li Jeníček džbánek, nepustí ho ani Janek. Č., Sbr., Pk. Janku, zavři hubu, lítají letos kravince po světě. Vz Hloupý. Č. Čemu se nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se nenaučí Ja- nek v starosti. Jg. Kůň brůna, žena Důra, Janek pachole, řídko z toho trého co v hod bude. Jg. Sedl Janek na koníčka (rozhorlil se). Jede Janek na koníku (rozhněvaný od- jíždí, utíká). Č. Na Janka uhoditi (= na hněvivého vraziti). Vz Hněvivý. Lb. Shle- dáš, že tu na Janka uhodíš, že nebudeš vě- děti, ze zadu-li čili ze předu zvoní. Vz Ne- snáze. Č. — J., kůň nemocný, který má myši; kůň jankovitý, myš, ještěr; kůň ne- mocí mozkovou trpící, ein kolleriges Pferd, Koller. J. hloupý, je-li nemoc počasná n. chronická; j. vzteklý, je-li rychlá, prudká. S. N. J. ospalý, tichý, hloupý; spurný, zu- řivý, vzteklý. Šp. Tys Janek. Janek hla- vatý (tvrdohlavý). Ale u Lacedaemenských všecko přísněji se dálo, kdežto zřídka tako- vých velikých a hlavatých jankův (eigen- sinnige Starrköpfe) ušetřili. V. pol. 524. — J. slunečný = slunečnice, der Sonnenkoller. D. — J., bělice zamodralá, ryba, der Bläu- ling. D. — J. = hříbek (houba). V Opav. Pk. — J., klacek, Prügel. Místy mlsným kravám uvazují na pastvě kolem krku pro- vaz, na němž visí vodorovně klacek, so- chůrek (janek), který je do nohou tluče, za- bíhají-li od stáda. Da. Odtud snad: Tluče ho Janek pod kolena (o lenoších. Č. ).