JeřábJeřáb, řeřáb, řežáb, žeráv, zorav, a, m.,
pták bahní, grus, der Kranich.
V jeřáb a
řeřáb střídají se
ř a j a obé vzniklo ze
ž: žeřáb. Gb. 111. 97. Stran
je
řáb a
žeráv vz tamtéž str. 93.
Vz Souhláska. Jeřábí velmi pořádně létají. Kom. Řežábi, když letí, všichni řadem letí, vůdce následují. Rad. zv.
J. kýhá
. — J.. nástroj, kterým se těžké věci nahoru ta- hají, šlapací kolo. Der Krahn, Kranich, der Storchschnabel, die Winde, die Wagenwinde. Vz Jeřabí. J-bem táhnouti kamení, vodu, zboží na
břeh z lodí. Ros. Kolo jeřabí. V
. — J., sloup, na kterém dlouhé dřevo (váha) pohybuje se, majíc na
konci okov k vážení vody. Die Ruthe am Brunnen. Bidlo u řeřábu. D.
— J. = na korábu stěžeň.
— J., jeřábek, bku, m., strom. J. obecný, die Eberesche, der Sperberbaum, Vogelbeerbaum; pýřitý; jeřáb oškeruše, der Speierling. Jg. Vz S. N. IV. 401.
—402.