Ježto
Ježto, lépe než: ješto, od jenž, jež, stalo se as od pol. 14. stol. neohybným ve všech rodech a číslech. Ht. v Sr. ml. 242. píše: V druhé polovici 14. stol. objevuje se již i nesklonné ježto a to předně na místě nomi- nativu, potom i m. jiných pádů (vz Jenž). Ne- pohubujte pokorných, ježto sú chudí duchem. Št. Kdo jest, ježto by mi odpíral? Br. I pravil všem, ježto tu byli. Br. Vz Jenž. Tvarem je ježto nom. sg. neutr. Ht. tamtéž. Ve spojení se zájmeny on, ona, ono stojí místo zájmena vztažného který, jenž. Věřitele máš, ježto ho (kteréhož) nemůžeš oklamati. Jel. Vz Jenž, Ht. Brus 177. a násl. — Ve spojení se zá- jmenem to stojí m. což. Toho léta v české zemi jednak ustavičně déšť pršel, ježto lidé z toho (z čehož lidé) velmi tesklivi byli. Zk. 100. Vz Věta příčinná, připouštěcí, omezovaci. Ježto přijalo na sebe i povahu spojky (Jir. ) a klade se: 1. o místě = kdežto, wo. Přišed k tělu tu, ježto visel jeho syn, počal velikým hlasem volaje plakati. Pass. — J. = odkud. V 15. stol. Vz Mtc. 1876. str. 149. Mš. — 2. O příčině, da, weil. Vidím tě moudrého zpívati, i hodněť já mám plesati, ježto s ra- dujícími radovati se máme. Nebo jsem se bál tebe, ježto jsi člověk přísný. Br. — 3. Ve větách připouštěcích ač, obwohl, obgleich. Bije se se mnou, ježto jsem mu nic neudělal. Něco se do sněmu připsalo, ježto o tom lidé nevěděli. Arch. I. 91. Druhý Vlach dobude kordu, pozadu raní ho, ježto mu Václav ani slova neřekl. Proč mne stále tupíš, ježto jsem ti neublížil? — 4. Staví výrok proti výroku. Nešlechetný nešlechetnosti obmýšlí, ježto šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br. Když se lesní kosatec do zahrady přesadí, počíná valně kvésti, ježto se při jiných lesních bylinách téměř odporno věc spatřuje. Byl., T.