Ježto
Ježto. Já jsem, j. jsem. Št. Mluvíš to, j. tobě nesluší. BO. — Ve spojení s on. Páni všichni, j. jich (jichž) pečeti jsú při tomto listu ... Tov. 27. Vzali berni z mého člo- veka, j. jeho (jehož) v držení byl mój otec. Půh. I. 255. — J. = kde. Městiště, j. sól dělají. BO. — J. = kdy. Když den přichá- zíše, j. se měli bíti. Výb. II. 43. — J. pří- činné. J. dieš, že by(s) se prve smrti nadál, tohoť nebylo jest v mém srdci. Chč. — Pozn. J. náměstka vztažná všech rodů. Vz Brt. S. 3. vd. 143. — Pozn. J. uvozuje věty ä) příčinné, vz Brt. S. 3. vd 131., b) při- pouštěcí, vz ib. 138. 1. Cf. také: Připouštěcí.