Kabát, u
Kabát, u, kabátek, tku, kabátec, tce, m., kabáteček. Slovo románské, souvisí s franc. capot, s vlas. capotto = roucho mužské s ka- puci na hlavu (caput); v něm. spisech na- zývali kabát Joppe. Jir. Der Rock. Jím rytíři jdouce do boje odívali svrchní tělo; později užíváno k tu bez rukávů, které oblékali pod železný háv. V., Jir. Kabátec, der Waffenrock. Čsk. Brandl v Gl. 85. srovnává toto slovo se strněm. kawati, vestimentum. V kawátí (= oděv, střhn. gewaete) proměnilo se w v b. Gb. Hl. 93. — Části kabátu: Život (zadek, přednice), šosy (na Mor. klíny, Brt. ), rukávy, výložky, límec, knoflíky. Kabát bez šosův: kazajka. K. svrchní, spodní, letní, zimní, všední, sváteční pro (na) neděli, ošumělý; krátký (kratina), úzký, nový, starý, jedno- řadý, dvouřadý, prošívaný, podlé starého kroje, podlé mody, čamara. Svrchní šat kněží církevních: klerika (talar), mnichův: habit. Š. a Ž., Sp. K. je volný, škrtí. A v těch kabátcích a nohavicích právě sodomsky a ďábelsky chodí odhalujíce se i svlačujíce až do kabátu před pohlavím ženským a panen- ským beze všeho studu jako hovada (byl - to tedy tehdáž spodní oděv mužský bez ru- kávu. Da. ). Bart. 344. 17. První vyhrání z kabátu (z kapsy) vyhání. Bližší košile nežli kabát. Svléknouti někoho z kabátu. Udělal si z kabátu kazajku (prohospodařil). S. a Ž. (Walter). Rád by mne s kabátu (s kůže) svlékl (tvrdý člověk). Č. Dal mu na kabát (bití, domluvu. Vz Domluva). Č. Vyžaloval si na červený kabátek (když kdo žaluje sám vinen jsa a potom trestán bývá. Vz Trest). Č. K. dělá může. Lb. — K. = malé vězení, v kterém se ani státi, ani ležeti, ani seděti nemohlo. Das Gefängniss, der Pranger, der Stock. Jg., Gl, Kom., V. Rád tam šel, jako sedlák do kabátu. Ros.