KadlubKadlub, vz Mkl. Etym
. 108
., 109.
K. =
silný klát, as loket dlouhý, obyč. smrkový, uvnitř vyhloubený a u pramenu do země zakopaný
, aby voda nerozbíhajíc se do ného se sbírala. Němc. IV. 426. —
K. =
vydla- baný klat dole dnem opatřený, do něhož se obilí (až 10 měřic) sype. Mor. Brt. K. na oves. —
Kadlubek dává se na stromy ptákům, aby v něm Hnízdili
. Laš. Tč. —
K. =
forma. Prm. V. č. 2
. a 3
. str
. 17
., KP
. IV. 85. K
. na sýrce, Mour., na cihly. Pružný k., Prm
. III
. č. 18, mosazný, ib.
IV. 127
. K. lapisový.
Šfk. Poč
. 225
. Do k-bu líti. Nz
., Prm. IV. 165. Leje to jak do k-bu
. Vz Opilý. —
K. =
hrudník, der Brustkorb. Slov. Rr. Sb. Brevno Horomyslovi k
. prejde krvavé a do písku sa eště zarývá. Hol. 115. Zrovna do pleca praskne jaseň, prvšá od k-ba tehdáž oddelená ruka odpádá. Ib. 147
. Vuola k životu z kadlba vyvierá. Trok. 133.