Hoditi
Hoditi, hodím, 3. pl. -dí, hoď, -dě (íc), il, zen, zení; hodívati; házeti, 3. pl. -zejí, -zej, -zeje (íc), el, en, ení, házívati = smě- řovati, cíliti nač, wohin zielen; vrci, werfen, einen Wurf thun; h. se. Vz hoditi se. — koho, co: kámen, knihu. Us. Hoď Bůh štěstí (= dej). V. Kráva tele hodila šp. m.: se otelila. Pk. — (co) čím. Hodil sebou jak široký tak dlouhý. Jg. Hoď sebou. D. Prvú ranú kopie svého prostřed štíra sieho hodí. Alx. 1119. — co (čím) kam: očkem (milostným) na někoho h. Ros., Hlas. Plášť na sebe. D. Psa do vody. Jg. Za nova ře- šátko pověsí, staré (potom jím) pod lavici hodí. Jg. K tvému předsevzetí hoď (dej) Bůh štěstí. V. Když mezi husy kámen hodíš, ta křičí, která cítí. Č. Sebou na postel, D., na zem h. V. — jak. Výstřel hodil na po- lovici = odtrhl jen hořejšek díry (v horn. ). Der Schuss hat nicht rein abgehoben. Vys. — čím oč. Hodím čbánkem o trámeček. Er. P. 360. Někým o zem h. Us. — Jg., D., V. — čím, co odkud. Kamenem z praku. Br. Pryč od sebe h. V. Já mu házel z kapsy kůrky. Er. P. 99. H. hrnci přes palouk a z palouku do louže. Er. P. 8. Hodil tím z okna. Ros. Pročež hodím vámi z města toho. Br. Kámen z okna h. Ros. — co, čím po kom. Kámen n. kamenem po někom hoditi. D. Hodil po Andulce žaludem. Er. P. 154. Hříbě po něm hodilo. Sych. — co za kým. Někdo za mnou hroudy házel. Er. P. 238. — si v co: v karty. Us. — co komu kudy. Házela je Honzíčkovi vo- kýnkem. Er. P. 429. — se = vrhnouti se, sich werfen, schwingen, rennen; příhodným býti, dienen, taugen, sich schicken, fügen. Jg. To se dobře hodí. V. Kde se kdo zrodí, tam se i hodí. Us. Hodí se vzadu (jako ona liška, aby slepice shazovala, O chytrácích). Ros. Nehodí se sem. Har. Jak se hodí. D. Pokud chodíš, potud se hodíš. Pk. — se kam. Pode všecka sedla se hodí. Prov. Jg. Ten ferina se mezi ně hodí. Sych. To se hodí jako pěst na oko. Vz Neslušný. Ml., Lb., D. Hodíš se vzadu na vůz, abys brzo vypadl. Prov., Jg. Nehodí se každá obuv na jednu nohu. Č. Nehodí se do úřadu. Ros. Sláma se nehodí než do chomouta a kroupy do jelita. Jg. Komu česť, tomu česť má býti dána, do chomouta nehodí se než sláma, Rým. Vz k čemu. Nehodí se do bitvy. Vz Jazyk. Umí se v to hoditi. Bart. II. 17. Hodil by se do ráje (o zdrželivém). Č. — Vz Se- kati čím. — se nač. Plátno to hodí se na roucha. Br. Ten kmen na sloup se nehodí. Us. — se kde. Ktožby se v úřadě nehodil, aby miesto jeho jiného vsadili pro úřad zemský. O. z Dubé. — se pro koho. To se pro mne hodí. Ml., Sych. — se k čemu. Bart. 2., 20. II. se k boji. Alx. 1100. To nehodí se k ničemu. Us. Ke všemu, k tomu úřadu se hodí. Us. Dobře se k tomu hodí. K něčemu se h. V. Hodí se k sobě. Us. Hodí se k tomu jako vůl do kočáru. Vz Hovno. Č. Ta kniha nehodí se k čítance, šp. m. za čítanku. Km. — Háj., Br. — se za co. Ne- hodí se za dveřného. Sych. Hodí se za vo- jáka, D. — se komu, čemu. Jejich tobolce hodí se lépe malomocní než čistí. Chč. 302. Náhlosť se ničemu nehodí. Alx. 1110. Ta se hodí mně. Er. P. 242. Zlodějům se vše hodí. Us., Sych. Ten šat se chlapci hodí. Us. — se koho, zastr., udeřiti, vrci se na koho. Jir. Chtie se hoditi ptáka na cestě a hodí-li se člověka a ten umře od toho. Sachsensp. Ms. — se s inft. Již ten džbánek nehodí se než zahoditi a zloděje katem k šibenici provoditi. Sych. Že se nehodí svěřovati ne- příteli, přítele pak sluší trestati. Ben. V. — se komu kam: i hodil se mu v ruku (vrhl se). Trist, — Pozn., Hodí se' má význam času přítomného, pročež užívá se alespoň na Mor. futura: budu se hoditi. Nevím, bude-li se Vám to hoditi. Brt. Vz Házeti.