Kat
Kat. Katové, lictores. ZN. Cf. Tk. II 176., Mz. v List. filol. VIII. 48, Mkl. Etym. 113. Vedú ho silnicí kaci (kati) k šibenici; Milá zradí, šerha vsadí, k. oběsí, lebo mosí. Sš P. 129, 134. Janko, Janko, k. ťa lámal, nejedno's ty dievča zklamal. Sl. ps. 72. Jinač neudělám, bych měl katu hlavu pod meč dáti; ZRádce na kata vyprošený (na- dávka 16. stol). Wtr. Remiš katem nad nimi byl (je oběsil). Pč. 30. Ano i k. ohy- zden, že věší pro peníze, ač i vinného oběsí. Št. Kn. š. 168. Pověsť o katu vz v Kld. 1. 266. O k. vz Kram. Slov., Sdl. Hr. III. 14., 161. K. nemohl svědčiti; K. nekoná právo pro právo, ale pro peníze. Cor. jur. III. 4. 1. 393. — Kata zapírá, kata ne přisvědčuje (= tož, ano, ovšem, jistě). Mor. Ty's mi to vzáł? Kata vzáł (= nevzal). Chceš kúsek ? Kata ne (= chci). Brt. L. N. 1. 225., D. 173. Katať tam byl (nebyl tam, freilich war er nicht dort), Katať tam nebyl (byl tam, freilich war er dort). Tč., Hz., Bkř. Byls tam? Kata ( = ne- byl)!. Půjdeš tam? Kata půjdu (== nepůjdu). Byľs tam? Kata ne (= byl)! Byľs tam? Kata nebyl (= byl). Vck. Byľs ve škole ? Kata ne (byl, arci že byl). Džl. Což by's na mne pověděl, dyž na mne nic neviš? A kata ja nevim. Sš. P. 111. Kata ni = kata ne, co by ne, ano také ve Slez. Šd. Dle Hk. také v Krkonš kata = ne.