VítatiVítati, vítávati, z větiti = osloviti. Jg. — V. = přicházejícího osloviti, s radostí po- zdraviti, bewillkommen, willkommen heis- sen; vítánu býti, willkommen sein. — abs. Vítej, vítejte (buďte v-ni)! Us., Kom. Vítaj Francek! U Opav. Pk. Vítaj! Odpověď: Bodaj zdráv, vítaj také! Mor. Vck. Vítaj, Janko, vítaj, už tak dávno čakám na teba. Dbš. Sl. pov. I. 76. Vítajte, děti moje, ví- tajte! Na Slov. Šd. Vítaj, ženičko, dyž si přišla. Čes. mor. ps. 281. O vítej ztracená, vítej opuštěná, vítej holubičko, vítej má ovečko; Vítaj, vítaj, můj prvnější, ty Ja- níčku hledaj inší; A vitajce moj tacičko zdaleka, dali sce (ste) mia za cudzeho člo- věka. Sš. P. 67., 131., 443. (Tč. ). Kdo má peněz dosti, vítej milý hosti. Rým. — koho (akkus., ne: gt. Vz Slov. I. 391. ). Vítám tě atd. Kom., Sych., Ros. Vítám vás všecky! Odpověď: Děkujem pěkně, vítáme tě (vás) taky. V již. Mor. Šd. Slunce nás vítá. Pícek. Odebrali jsme se k legatu Julianovi, kte- rýžto vítaje nás objal Prokopa i vedl ho do zvláštního pokojíka. Pal. Dj. III. 3. 74. Ešte som len z koňa zchádzal, už ma milá vítala. Slov. ps. Ach kaj je ma dceřicka, že mne ona nevítá?; A všeci ju vítali, edem jeji dcera ni; Vítám vás, vy milí páni, je-li bratr mezi vámi?; Klašterne to panny idu, co dzicatko vitac budu. Sš. P. 85., 174, 736. (Tč. ). — koho kde: v městě, před městem atd. Vítej u nás, kníže! Hlas. Vitajte- že u nás (praví se příchozímu, a on odpo- vídá: Ďakujem pekne, akože sa máte?). Na Slov. Dbš. Obyč. 40. Vitajteže pri nás, vitajte. Dbš. Sl. pov. I. 15. Sestry sobě ruky podávaly, děťatka se v životě vítaly. Sš. P. 5. — koho kam: mezi sebe. Br. Vítaj, milý, vítaj k nám, cos donesl, pověz nám. Sš. P. 796. Vítám vás na jarmark. Us. Tč. Vítám vás k slovu božímu (pozdravují se lidé jdouce do kostela). Us. Msk. Vyrudlé ty děti země v lůno vítá. Sš. Bs. 61. — koho odkud: z cesty. Rk. Vítám vás z jar- marku, od slova božího (z kostela jdoucího). Us. Msk., Tč. — komu. Vítej nám! Us. Dch. Že som ti nerekla: Vitaj mi. Janičko. Sl. ps. 80. — kdy: hned po jeho příchodu, za krátkou dobu atd. — jak: radostí a ple- sáním. Berg. V. někoho biskupem. L. Vítal mne kmotrem (ne: co kmotra). Brt. S. 3. vyd. 65. Pěkně vás vítám. Us. Dch. My vás všecky přátelsky vítáme. Us. Brt. Proč ne- jdete otce pěkným slovem vítať ? Mor. Tč. Vítám vás slovem božím ( = od slova božího, vz nahoře). V Třeboňsku. Zle ho vítal. Dbš. Sl. pov. I. 260. Obímali sa a vítali za dlho, za dlho. Dbš. Sl. pov. I. 396. Vitaj syn muoj, vitaj mi na storaz. Er. Sl. čít. 55. V. ně- koho se strachem. Pov. 130. Ze srdca ho vítajte. Brt. P. 165. A již císař přijel, jehož Čechové slavně vítali. Dač. I. 81.
Arcibiskup jménem celého sboru vítal je řečí laskavou. Pal. Dj. III. 3. 67. V-li se vespolek uctivě. Ib. IV. 2. 79. (Šd. ). Panovníci němečtí vítali zajisté s potěšením všelikou příležitosť, aby... Ddk. II. 388. (Tč. ). Vítej slunce s modlitbou v ústech a s prací v rukou. Prov. Pk., Šd., Tč. Dobře slunce s modlitbou vítati a s prací v rukou se s ním loučiti. Prov. Tč. Dle šatu vítají, dle rozumu provázejí. Prov. Šd. Pěkně se to vítá = vitám vás pěkně. V Krkonš. Kb. V. někoho k sobě (zváti). Plk. Vítej k nám (buď vítán). Apol. Vítej mi (buď vítán) do obydlí mého, Us., do domu. Rk. V. někoho s jásotem. Us. — se s kým. Br., Pref.
