Vlastnosť
Vlastnosť, i, f. = vlastenství, das Eigen- thum. V. věci koupené; z vlastnosti n. z pod- danosti vysvoboditi, vyhostiti. Reš. Samého Boha jest v., samým slovem, co chce, činiti. BR. II. 35. b. — Pr. měst., Mus., Zák. sv. Ben. — V. = co komu vlastního jest přiro- zením n. zvykem, die Eigenschaft, Beschaf- fenheit. V., D. V. slove to, Čím nějaká věc se rozeznává od jiných. V. podstatná a pří- padná. Vz S. N. V. nelze mysliti o sobě, ale vždy při jiném. Přirozená v. a povaha (přirození). V. V. a povahu toho času. V. V. některé věci vykládati. Reš. V. řeči, Reš., mluvení. Br. Kristus má a chová v sobě bytedlně celý poklad božských vlastností. Sš. II. 201. My u knížete při všech jeho skvělých v-tech, které jej zdobily, takového sebezapření nehledáme. Ddk. III. 209. Bo- hatství tu v. má, že z moudrého hlupce udělá. Prov. Tč. V-sti nerostův: tvaroslovné n. morfologické, fysikalní (barva, lesk, prů- hlednosť, tvrdosť, hutnosť atd. ), chemické (z čeho jsou složeny a jak sloučeny, jaké látky a v jakém množství lze z nich dostati), optické (barva, lesk, průhlednosť). Bř. Vz Znak, Schd. II. 14., 19. — Pozn. Vlastnosť vyjadřuje genitiv vlastnosti, někdy i instru- mental vlastnosti, vz Genitiv, Instrumental. Na označenou vlastnosti užíváme také před- ložek s a o. Předložky o užíváme, když jest jméno podstatné určeno jménem čísel- ným. Král dal novému městu za erb orla o dvou hlavách. Stavení hradu o trojím ponebí bylo. Koráb o šesti veslích. Vz O. Byl to člověk starý s hlavou šedivou. V za- hradě bylo mnoho stromů s ovocem pře- krásným. Beran se zlatýma rohama. — Brt. S. 88. (3. vyd. ). — V. = samomilenství, sobectví, die Eigenliebe. Kde panuje v. Hugo.