Zakončiti
Zakončiti, il, en, ení; zakončovati = za- špičatiti, scharf zuspitzen; konec čemu uči- niti, beendigen, enden. — abs. Zakončujícím sepisováním svého díla zaměstnán byl Jar- loch ještě r. 1214. Ddk. IV. 122. — co. Oba tito knížata mizí naprosto a zakončují vedlejší větev brněnskou; Závěrečná řeč předsedy, velká mše atd. zakončily celou slavnosť. Ddk. IV. 113. 292. — se komu. Nos se mu z-čil, barva v tváři zavadla. Us. Tč. — co čím: kůl sekerou, tužku nožem atd. Us. Tč. Takto byly kláštery, abychom z-li slovy Palackého, semeništěm . . . Ddk. IV. 329.