Hlinka
Hlinka blšansbá (flohavská), malířská, míšeňská, Ktzr., karlova-ská (bílá barva), Stč. Al., japanská. Schd. II. 269., Kk. 121., Rstp. 1641., sienská, B. N. 166., zelená (hrudka zelená, zeleň Ladaňská, die Grün- erde), Sl. les., žlutá (melinit). Bř. N. 166. Cf. Schd. II. 43... S. N. — H. = kůň, der Falb. Mor. Brt. Kerého mně dáte? Tého-li vraného lebo tého blintu? Sš. P. 579. — H. — ovce s červenavou hubou. Val. Brt. — H., osada na Opavsku, Glemkau. Pk. Čest. 11. Dle PL. Hlinko. — H., y, m., os. jm. H. Vojtěch (Pravda), bisk. notář, spisov., nar. 1817. Vz H. 1. 3. vd. 125., 200., Šb. D. ř. 2. vyd. 247., Pyp. K. II. 410.—411., S. N.