ShodaShoda, y, f., shodnutí, die Übereinstim- mung. S-du dvou duší najíti. Hlas. Zákon s-dy, neshody. Marek. S. okolností. Dch. Ve shodě s někým žíti (shazovať se, sich vertragen). Opav. Klš. S. po sporu = udo- bření. L. Shody a neshody života, die Wechselfälle des Lebens. Dch. S-u předpo- vědí prorockých s řečmi, událostmi a skutky Páně dokonale poznali; Mravná s. vůle; Po- zorovati sličnou s-u závěrky té s počátkem prvého listu; Ani v tom nepanuje shoda; Neshodu v s-u proměniti; Býti s kým na (n. ve) shodě (shodovati se s ním). Sš. J. 45., 265., I. 403., Mt. 18., L. 55., J. 266. Formy shody (shodnosti), die Kongruenz- formen. Nz. — Shoda prísudku s podmětem. I. Vynáší-li se přísudek časoslovy, srov- nává se časoslovo s podmětem svým v osobě a čísle. (My) čteme. (Vy) píšete. (Oni) bě- hají. Lampa hasne. Lampy hasnou. Páry vystupují. Br. — Pozn. Je-li přísudkem sloveso záporné, jež nějakou existenci zna- mená, stává podmet v genitive, sloveso pak v .5. osobe jedn. čísla. Proti věku není léku. Není konce. Nedostává se vody. Mk. Vz více v článku Podmět (II. 644. a.). — 2. Opisuje-li se příčestím, srovnává se mimo to i v pádě a rodě. Vy jste psali. Děvčata psala. Nedostávalo se, nebylo tam vody. Větrové přestali, moře se utišilo. Troj. Děti plakaly. Br. Všecko město kvílilo. Br. Zpustly stodoly, vyschlo obilí. Br. — 3. Při časoslovech bezosobných užívá se v opsa- ných časech rodu středního. Knížeti se velmi stýskalo. Háj. Velmi se zablesklo. Háj. Zod- nechtělo se mi toho. Kom. Zašlo mi za nehty. — Zk. Skl. 32., vz tam více příkladů. — II. Je-li přísudkem jméno přídavné, srovnává se s podmětem v rodě, pádě a čísle. U jmen přídavných volí se lépe a pra- vidlem, pokud možná, forma neurčitá, avšak užívají i formy určité.Vz Přídavný. Sy- nové tvoji zabiti jsou. Čas smrti nejistý jest. Mudr. Vaše sestry jsou laskavy. Us. Pták jest pruhat. Št. Tělo nemocno jest. Mudr. Lid byl vesel. Br. To nejisto jest. V. Borovice jsou několikery. Byl. Já dobrý jsem. Br. Všecko jest kusé, necelé, roztrhané. Kom. Tresť jest několikerá. Byl. — Pozn. Během 16. stol. počali s podniětení rodu středního a čísla množného vázali přísudky se zakon- čením rodu ženského. Jezera vypráhly (m. vypráhla). Háj. Slunce tři se ukázaly. Háj. Vína z toho sklepu byly vytáhnuty. Svěd. (Zk. Skl. 33., Mkl. S. 35). — III. Je-li pří- sudkem jméno podstatné, rozdíl činiti jest mezi jménem osobným (značí-li nějakou osobu) a mezi věcným (značí-li nějakou věc). Jméno osobné srovnává se, je-li pře- chylné, s podnietení v rodě a čísle a bývá na otázku co jest, tedy obyč. ve větách vý- mérných (výměr, definici obsahujících, vz No- minativ) v nominativě a na otázku čím jest v instrumentale (ve větách případ - nosti, vz Instrumental). Libuše věštkyně byla. Háj. Pravda nade vším vítězitelkou jest. Č. Římané byli nepřátely Rekův. Bůh jest pán světa.Da. Bůh jest dařitel všeho dobrého. V. Čistota jest vší šlechetnosti královna. Pass. Opatrnost těla jest nepřítel- kyně Bohu. Br. Má dci křesťankú jest. Pass. Abel byl pastýřem ovcí. Br. Amabilia jeptiš- kou byla. V. A těch věcí mistryně jest ta múdrosť. Chč. P. 100. b. Ale: Ta žena jest blázen (poněvadž blázen není slovo pře- chylné). — Pozn. Jméno osobní rodu střed- ního váže se s podniětení jak rodu muž- ského tak ženského. On jest v těch věcech dítětem. V. Sestra nerozumné dítě jest. Us. Její otec mocné kníže byl. Pass. — Pak-li v přísudku jméno věci neb pojmu odtaže- ného jest, neshoduje se s podmětem ani v rodě ani v čísle, ale jest na otázku co jest v nominativě, na otázku čím jest v instr. Vy jste sůl země. Br. Hospodin jest úto- čiště lidu svého. Br. Lidé jsou trupel hlíny. Br. Nesmírná přísaha jest hříchem. Br. Beze mne i lékařství jedem jest. Kom. Ta věc jest podnětem lásky. V. — Pozn. 1. Ale někdy s ním v čísle a rodě se shoduje: Školy jsou dílny lidí. Kom Pokora jest ozdoba dobrých hospodyň. Št. Svědectví tvá jsou mé rozkoše. Br. — Pozn. 2. S pod- mětem věcným rodu ženského váže se někdy jméno osobné rodu mužského. Ta cesta svědek (m.: svědkyní) jest cesty vaší. Mudr. Pokora jest pěstoun všech šlechetností. Št. — Pozn. 3. S podmětem rodu středního pojí se v prí- sudku jméno osobné rodu muž., někdy i žen- ského. Všech věcí mistr přirození jest. Mudr. Lakomství jest máti všech zlostí. Troj. Vz Výrok. — IV. Jsou-li podmětem čísla určitá od pěti až do tisíc nebo neurčitá: mnoho, málo, něco, kolik, několik, tolik atd. (vz Čí- slovky), klade se sloveso do rodu středního sg. Padlo jich mnoho. Sto vojínů padlo. Šest synů zrodilo se Davidovi v Hebronu. Br. Tam něco Turků bydlí. Har. Dvanásť trubáčov trúbilo, štvoro pacholiatok spie- valo, Ilt. Sl. 203. (Ps. sl. I. 64.). — V. Jsou-li podmětem zájmena ukazovací teu, ta, to a přísudkem jména podstatná, srovnávají se s přísudkem v rodě a čísle nebo kladou se do rodu středního sg. Ti jsou synové Jose- fovi. Br. A tato jsou obydlí jejich. Br. Ta jest byla příčina zlého. Háj. Toť byla kní- žata horejška. Br. Toto jsou kořisti Davi- dovy. Br. Cizoložníky na osla sázívali a po městě k divadlu vodívali a ta byla veliká potupa a posměch. Bdž. 188. Toto sú moje děti. Ht. Sl. 186. Cf. Ono to byl pán uradník. Ht. Sl. 186. Toť jsou dětinské věci. Kom. Vz Ten. — Pozn. 1. Když se o bytnosti věci tážeme, klademe zájmeno tázací do rodu středního. Co jest život? Mudr. Co jest učeným býti V Kom. Někdy k němu připoju- jeme ukazovací zájmeno to. Co jest to spra- vedlnost'? V. — Pozn. 2. Někdy zájmeny ten, ta, to, on, ona, ono na předcházející podmět za příčinou důraznosti ukazujeme. Rozum, ten k duši přináleží, ale smrť k tělu. Mudr. Ale úzkosť brány, ta jest ji zdržovala. Háj. Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude. Br. - VI. Je-li podmětem infinitiv, stává přísudek jen v nominativu. Bohatnouti není hřích, Mk. Vz Výrok, Infinitiv (I. 577. a.). — VII. Spona býti srovnává se z pravidla s podmětem v čísle a rodě ; ale je-li u vý- roku přísudek hlavní věcí (obsahu obec- nějšího nežli podmět), řídí se spona číslem a rodem přísudku. Dobří lidé jsou klénot města. V. Koruna ozdobná jsou šediny. Br. A braň jejich lučiště bylo. Troj. Pokuta ci- zoložníku byla meč. Br. Roucho mé byla jediná sukně. Pass. Chytrost nejsou žádné čáry. A pokrm jeho byl kobylky. Br. — Pozn. 1. Připojí-li se k věcnému podmětu přístavka (apposice), může se přísudek i s ní srovnati, jmenovitě když ku jménům míst přístávky: město, ves, hrad, dvůr atd. se přičiní. Syn boží, nebeské světlo, i na zemi skrze pannu prosvitlo. Pís. br. 1521. V něm zdávna lakomství hříchu máti své kořeny vtrousila. Troj. Městečko Strakonice vyhořelo. V. Ale: Strakonice vyhořely. V. Toho roku město Čáslav založeno jest. V. Hrad Žleby od Sirotků sbořen jest. Háj. Vz Přístávka. Zk. — Pozn, 2. Je-li podmě- tem zájmeno to, srovnává se spona s přísud- kem v čísle a v rodě. To jsou žáci. To byly hody. Kz. Vz Shoda V. — VIII. Přísudek váže se s podmětem někdy toliko podlé smy- slu (vazba podlé smyslu, smyslosled, výsna- mosled, constructio ad intellectum, v.axh 6v- veóov) a tu se přísudek od podmětu číslem n. rodem delí. 1. Číslem, a) V prísudku klade se číslo množné místo jednotného : a) při jménech hromadných: lid, ptactvo, národ, zástup, strana, obec atd., když se při nich k živým bytostem, jež se v nich drží, hledí. Všechen lid té krajiny šli do lesa. Br. Mnohý zástup stlali roucha. Br. Všeliký národ zákony se spravují. Mudr. Sami kněžstvo jsou tím vinni; Kněžstvo vzali příčinu sobě proti bratřím. Cr. Lid jsou běhali, pobízejíce se na biskupy. Bart. Množství veliké přišli k němu. Ht. Sl. 185. Ptactvo nebeské hnízda sobě dělají. Br. To ta chasa si to tak udělali, aby od svatebčanů něco dostali. Us. u Police. Hrš; Polovice z nich hotovi byli k boji. Br. Čiastka jich pletú, čiastka take naprsníky robia. Slov. Ht. Ej, neplačte vy, moja rodina. Ht. Sl. 185. (Mkl. S. 765.). Cf. Každý z nich po penězi na pivě, prve než odešli, propili. NB. Tč. 151. Vz Enallage. — /?) Při jménech číselných od pěti až do tisíc atd. Jedenácte učedlníků šlí do Galilee. Br. Pět měst ka- nanejských se propadla. V. Tu pannu dva- nácte rytířů bičovali. Pass. Aby 12 osob z pánuov k takovému soudu vybráni byli. Vl. zř., Arch. V. 12. Těch 7 svatých duše své pustili. Vz Brt. S. §. 13. — y) Když se jméno, jež se k podmětu předložkou s (se) přičiní, za souřadné myslí. Matka s dcerou (= matka a dcera) šly do lesa. Us. Hekuba s dcerou svou vyšly z chrámu. Troj. Pře- mysl s Libuší na Libin se navrátili. Háj. Král s ľudstvom šli za nimi. Pov. 296. Ta žena obžalovaná s mužem svým u něho v domě seděli pijíc. NB. Tč. 59. Druh s druhem sho- vívati mají. Sš. I. 133. Saul s lidem svým obkličovali Davida. Br. — f) Ze zdvořilosti užíváme vy na místě ty atd. Pane, učiňte toho. Příteli mně milý, přál bych Vám, byste se dobře měli a zdrávi byli. — ) Jsou-li podmětem náměstky: každý, žádný, někdo, který, kdo. Každý, kamž mohl, utekli. Nikdo nejsme bez chyby. Ztratil jsem prsten, který jste ho našli? Zle činí těm, kdož mu dobře činili. Brt. S. 2. vyd. §. 20. — Shoda pod- mětu s výrokem, vykáme-li někomu. Tu sho- dují se s podmětem vy v čísle jen tvary sloves jednoduché a spona býti, všecko ostatní bývá v sg. Jak se máte? Vy jste hodný (ne- hodní). Kdy jste přišel? — Slováci a Mo- ravané (i ve vých. a již. Čech., ale ne tak zhusta, Kts.) kladou sloveso do plur. Vy jste povídali. Já jí řekla: Má milá paní, kýž jste sobě něco vymínily pro sestru svou! Sved. Zdraví bych Vám přál, tak jakž byste sami ráčili. Vil. z Pernšt. Oni! je to váš pes, co za tebou jde (říká se tomu, kdo brzy vyká, brzy zase oniká). V Kunv. Msk. — I o nepřítomných zvláštní úcty hodných osobách obyčejně třetí osobou mluvívají. Pan farár kázali. Otec se radovali. Já jim (matce) to povím. Naše paní máma byly v Praze. Co pak váš pan táta tam dělali? Pan kráľ sú doma. Ht. Pan kapitán nám kázali von z mesta ho vyviesť, čo si už nevedia s ním porady. Ht. Šl. 185. Kde je otec? Oni šli do kostela (i. e. otec); Ukrojte pánovi chleba a oni si nadrobí. Us. Dch. Paní máma vo- lajú. Us. u Přer. Kd. Na mor. Zlínsku osobám dospělým se vyká, v té pak pří- čině nejen určité sloveso, nýbrž i všecka participia, přísudky a přívlastky adjektivné ve množném čísle se kladou; je-li osoba rodu ženského, přísudek i přívlastek jest rodu mužského: Naši tatíček sú nemocní. Naši tetička byli včéra u nás. Stařenko, byli ste tam? Moji milí maměnko! Nejsú tam naši (otec nebo matka, hospodář nebo hospodyně) u vás? Bałajkovi (t. strýčku nebo tetičko), kde idete? V pádech kosých užívá se pravidelně přívlastku v singularu: potkáł sem vašu stařenku, ale též slyšeti: šel s našima stařenkú, povídáł to naším ta- tíčkovi. Mtc. Brt. Cf. KB. 308. — b) Místo čísla množného klade se ve přísudku číslo jednotné při číslech: dva, tři, čtyři a pak při těch, která z nich složena jsou: dvě stě, tři sta. Dva díly lidu zemřelo (ale i: zemřely). Háj. I bylo jich dvě stě. Br. A zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužův. V. Jest tomu jednak dvě letě. Svěd. Ale i: Tomu budou brzo dvě létě. Svěd. — 2. Rodem, a) Přísudek klade se v rodě mužském při podmětech osobných jako jsou: kníže, hrabě, markrabě atd. a pak při jméně děti. Kníže rozkázal (m. rozkázalo). Háj. Kníže bavorské míval obyčej. V. Děti jsou útlí. Br. Ale také z pravidla: Kníže do země se vrátilo. Pulk. Tedy řekla knížata všemu shromáždění. Br. Cf. T. 1. na sv. Jakuba sjeli se všecka města česká do Prahy. Let. čes. vyd. Pal. 621. č. 692. — Při titulatuře rodu žen. přísudek shoduje se s podmětem z pravidla podlé pohlaví přirozeného. Brt. S. §. 20. (vyd. 2.). To mi markrabina milosť dal. Půh. I. 293., 229. — b) Přísudek klade se v rod střední při podmětech kolikosti jako : polovice, půl, čtvrť, díl, ostatek, hoj- nosť, když se jako o množství nějakém mluví. Polovice jich drží kopí. Br. Větší díl jich v sněhu potonulo. Prot. 357., Kom. Třetina země shořalo jest. ZN. Shrklo se síla kniežat; Síla lidstva pohynulo. Ht. Sl. 211. Tehdáž třetí díl lidu v Čechách po- mřelo. V. Ostatek života jeho sepsáno jest. Br. Toho roku také hojnosť vína dobrého se obrodilo. V. Ovšem také: držela, pomřel, sepsán, obrodila. Vz o této věci více v Ak- kusativu (I. 18.). — c) Po slovech večer, zima, tma, veta, potřeba a pod. I bylo večer zima, tma. Br. Tma bylo ve dne jako v noci. V. Již veta po mně bylo. V. Toho potřeba bylo. Br. — Ale i: Byl večer. Br. Jich potřeba byla atd. V. — d) Podmět čísla dvojného váže se nyní v prísudku s číslem množným (ve staré češtině byl pří- sudek v dualu). Pro žalosť oči mé pošly. Br. Obadva zabiti byli. Br. Uši zaléhají. Us. Vz Dual. — Zk. Dle Zk. Skl. str. 32.-42., Zk. Ml. II. 5.-7. Cf. Mkl. S. 47. a násl., Ht. Sr. ml. 25., Predikat v S. N. — IX. Když věta více podmětu v sobě drží. 1. Jestliže se podměty za věc jednu pokládají, klade se přísudek v číslo jednotné, pakli se po- kládají za věc mnohou, v číslo množné. Ku př. Trest a kázeň ukládá se lidem ne- zbedným. Kom. Nebe i země pominou. Kom. Smrk a jedle jsou jednostejného přirození. Zhouba a hlad buď tobě za smích. Br. Dá- vání a brání jest věc svatá. Br. Učení a zpráva potřebují pokoje. Kom. — 2. Když se podmety za věc jednu mají, srovná se přísudek, když jsou rodu rozličného, s rodem jména nejbližšího aneb nejmocnějšího, když jsou však rodu jednostejného, podlé rodu společného. Ten den bude země i nebe ob- noveno. Pass. Duše i tělo zdrávo bylo. Mudr. K tomu žádná nouze a potřeba nenutila. V. Žalosť a hněv jemu síly přispořovala. Ozim a jař potlučena byla. Us. Věk jeho i čas toho žádal. Troj. — 3. Když se podměty za věc mnohou pokládají a přísudek se ke všem táhne, tehdy klade se přísudek a) jsou-li podmětem osoby rodu jednostejného, v rod společný čísla množného, pakli jsou rodu rozličného, v rod mužský čísla množ- ného. Moudrý a blázen ve spaní jednostejní jsou. Mudr. Stály pak blíže kříže matka jeho a sestra její. Br. Otec a matka divili se těm řečem. Br. Král i všecko shromáždění obětovali. Br. Ale také: Aby jednak muži, jednak ženy regiment držely. Kom. — b) Když pak podmětem jsou věci rodu roz- dílného, klade se výrok v číslo množné rodu vzácnějšího, pakli jsou rodu jednostejného, v číslo množné rodu společného. Povětřím roztrhali se plátna i provazové. Troj. Tu hromobití hrozná a blejskání se děla. Troj. Knížectví opolské a ratibořské pod léno a manství koruny české postoupena byla. V. Propast'a zahynutí nebývají nasyceny. Rozum a ctnosť nejlépe vědomi jsou těch obou cest. — Pozn. 1. Mužská bezživotná jména, když se s jinými podměty spojí, mají za sebou nyní obyčejně rod ženský čísla množného. V tom pouhý kus a z něho povstalá zvyk- losť panovaly. Šf. Chvojka a kolovratec mléčnaté jsou. Byl. Strach a bázeň tě osedly. Jg. — Pozn. 2. Zřídka se při věcech rodu rozdílného výrok v rod střední čísla množ. klade. Ale jiné nové nebe a nová země pro budoucí život že stvořena budou, svědčí se. Kom. — 4. Když se podměty za věc mnohou pokládají, avšak přísudek toliko k jednomu podmětu se táhne, při ostatních pak na mysli se doplní, tehdy srovná se toliko s tím, ku kterému se bezprostředně táhne. Tedy vyšel Petr a jiný učedlník a šli k hrobu. Br. Na tom sněme byl také Vladislav I. a Soběslav I., knížata česká. Koně a všechen dobytek jeho zahynul. Pass. Syn jeho i lid všechen Přemyslovy smrti velmi želel. Háj. Vyjdi z korábu ty i žena tvá i synové tvoji. Br. — 5. Když podmětem jsou roz- ličné osoby, tehdy klade se přísudek v číslo množné osoby vzácnější, t. j. osoby první, když ta mezi podměty jest, aneb druhé, když osoby první mezi nimi není. Otec tvůj a já hledali jsme tebe. Br. Ty a bratr tvůj mluvte. To vy a váš rod budete užívati. Háj. -- Pozn. Když se podměty s přísudkem spo- lečným proti sobě staví, řídí se přísudek podmětem nejbližším. Netoliko já ale i oni blázni jsou. Mudr. Oni nám i my jim nic nerozumíme. Háj. — Zk. Skl. 587.—591., Zk. Ml. II. str. 7.-8, — S. přísudkového jména infinitivniho, vz Infinitiv (I. 577. b). a Brt. S. 2. vyd. 107. — S. jména před- mětového na infinitivě závislého. Sloveso řídící a infinitiv splývají v jeden celek, pročež předmět závislý na infinitivě nespra- vuje se do pádu infinitivem, nýbrž slovesem řídícím. Není bezpečno souditi takových věcí. Nechceš pravdy pověděti. Dej mi vody píti. Jal se toho spolku trhati. Dávno jsem žádostiv byl té noviny slyšeti. Ta se jest písmu ve své mladosti čísti naučila. Brt. S. 2. vyd. 108. Vz Infinitiv (I. 578. a.) — S. přívlastku se jménem určeným. Vz Pří- vlastek. — S., náhoda. Kon., Ráj. — S., adv. = dobře. S. naň tak (když komu ně- jakého neštěstí přejeme). Ros., Mus.
