Věno, a, věnko, věnečkoVěno, a,
věnko,
věnečko =
peníze, zboží, statek, který se dává od nevěsty ženi- chovi, zános (někdy také =
obvěnění, die Wiedergabe); die Mitgift; die Morgengabe
, Mitgabe, Aussteuer, das Heiratsgut, der Brautschatz. V
. od
vi ve víti = obvití da- rované věci. V. = dar vůbec, jmenovitě pak dar dceři nevěstě daný. Vz více v Jir. Slov. pr. II. 281. a Prk. Př. 25. V, dos, die Mit- gift, altsl.
věniti, vendere, verkaufen, daher v
. eigentlich der Kaufpreis, worin eine An- spielung auf die uralte Sitte des Frauen- kaufes liegt. V MV. nepravá glossa. Pa
. Věno a obvěnění. V. Věčné v., das Leib- gedinge. Pr. měst. V. a krása někdy soky vzbuzují. Kom. V. dáti nevěstě (ji vyba- viti); něco za v. ustanoviti, Bern., dáti. Dal. 73. Něco věnem přinésti. Sych. Dětem jepší věno dáti se nemůže nežli šetrnosť. Berg. V. bez manželství býti nemůže; V. přirovnává se mzdě tělem zasloužené; V. vždy jest živé, dokudž dědicové živí ne- jsou narozeni; Podlé věna obvěnění; V. a obvěnění na přátelském snešení záleží; Manželé jak se o věno snesou, při tom zů- staveni budou; Manželka umře-li dříve roku, věno muži náleží; Věnem a výpravou dcera se nevybývá; Vdova stav svůj vdoví pro- mění-li, v
. tratí; Otec syna živností opatř a dceru věnem
. Pr
. Muž ženě slibuje věno a žena zase muži svému za věno něco ji- stého. Brikc. pr. m
. 18
. 1. Taková žena oboje věno, kteréž jí muž slíbil, i to, kteréž ona muži dala, vezme
. Ib
. V. odevzdané
, Rb
., vdové. Th. Povinné v., pflichtschul- dige Mitgabe
. Než mají (královny české) toho věna do své živnosti užívati. Zř
. F. I. A. XL. Item po muži, má-li dítky a ne- chce s nimi býti aneb se vdá a svému chce, má býti odbyta a v. jí dáno na hotových penězích. Tov.
79. Prve nežli by manžel- ství knězem k stvrzení přišlo, o v
. se sne- šení státi má. Kol
. 41. Kdo se žení pro věno, manem bude ženy své; V. jest, co se panně aneb vdově ze statku aneb dílu je- jího n. jiného statku jí náležejícího man- želu budoucímu připovídá a zamlouvá. Rb. Věna třetí díl vdova kdy a jak potracuje ?; Věna co se po jedné sestře dá, tolikéž po jiných všech; Jak se v. promlčovalo?; V. předešlé před závadami na některém statku; Nad věno může manžel manželce na pe- nězích a svržcích podlé své libosti odká- zati aneb listem dáti, co chce; Věna pří- jemcem kdo jest?; Věna převedení jak býti muože; Věna manžel manželce na statku manském do 10 kop grošů čes. toliko muož ujistiti; Věn splacování od dědiců; V. bratr nedílný zapsal-liby manželce na svém dílu. Vz Zř. zem. Jir
. C
. 29
., F. 14., S. 35., 38., 39., T. 2., 4
., O. 9., S
. 33., 34. Co bylo v. ? kdo je měl zříditi? které právo vzhledem k věnu příslušelo manželce, které dcerám, vdově ? Má dcera dostane věnem jen svou poctivosť. Us. Dbv. To je moje v. po matce; Dostala malé věno. Us.
Šd. Přinesla mu království u věně. V. Životní v. aneb jakž od starodávna jmenováno bylo, věčné v
., das Leibgedinge. Bdž. V. dckami na statku pozemském zapsáno jest. Žer. 327. Věno králové české Hradec. V
. Byl bych sobě hledal dzěvuchy švarnějši a většiho věna
. Sš. P. 371
. U věně země míti
. Dal
. 157. (94. 21. ). Zapsal jí v. královen českých oby- čejné; Manželka Vilémova odbyta byla od komory věnem 100. 000 zl. Pal. Dj. III. 3. 238, IV. 2
. 78. Nedoložili její věna; To v. na mém vlastním dědictví měla v čísle 250 hřiven; Na čemž paní Anna má své věno,
toho se drž; Pakli by věno bylo na jmeno-
vitých věcech, tehda, což jest mimo to věno,
v to se uvaž dědic; Ač bych svého věna
mocna byla; On jí v. na svém vlastním
zboží ukázal; Měla jsem věna svého 200
hř. gr. Půh. I. 128
., 162., 203
., 205., II. 197.,
385., 471
. Nemáš-li na jedné ženě dosti, ale
pojmi sobě dvě a vlož jim na tom oběma
věno; Tehdy Vilém deveř její odkázal jí
10 kop gr. věna jejího na Havlovi; Kladl
paní Herce v
. po bratrské smrti; A napo-
míná mi z věna nedav mi po své dceři nic.
Arch. I. 170., 172., 421., IV. 345. O listu,
kdež se v. splacuje, vz Vš. VIII. 17
. Přie-
vod věna; Bez vůle ženy nemóž v. převe-
deno býti; V. dskami neb vznešeniem oká-
záno bývá; V. se listem n. rukojměmi uji-
šťuje; Věna v dsky kladení; Přidání věna,
přenášení v-na; Ve v
. ženu po smrti muže
vpustiti; Věno ve dskách ohledati, v. držeti;
Ženu v jejie věno uvésti; Ve věno mocí
úřadu uvésti; Kterážkoli vdova v. své ne-
propuštěné dskami ukáže a ve dsky žád-
nému nekladené, má svého věna zmocněna
býti; Vdova v své věno se uváže mocí svú
nebo právem; V
. prodati, postúpiti, zapsati,
zplatiti, ztratiti, promlčeti; v-na užívati; V.
dskami zapsané dědicóm z desk propustiti;
V. na krále připadá; V
. najíti
, spravovati,
okázati, dělati; V-na dosíci. dobyti; V.
provésti, zavaditi, vložiti; V-nem vládnouti;
Ve svém věně hynouti; Nemá žádný dědi-
ctvie svého, na kterémž jest v
. ženě vložil,
zastavovati, a zvláště listem, leč by prvé
věno svedl s téhož dědictví; Vznešení věna,
vznešené v
.; Splacení věna; V. u desk po-
ložené leží; V. své zdvihnouti; V. se za-
pisuje přívodem, kladením do desk; V.
zhola na groše ve dskách stojí; A by pak
byl kto držitelem, jestliže jest v to držení
ne právem než mocí a jakúž koli bezpráv-
ností vkročil, není od toho vdova povinna
peněz věnných bráti ani v-na svého sstupo-
vati; Která vdova v. má držeti do stavu
svého proměněnie nebo do živnosti své;
Bezpečnější jest, z desk a listóv do desk
přievod věna než z desk na listy. Vz o tom
ve Vš
. Jir. 178
. —237. To věno prvé penězi
hotovými ssul; Kdežby bylo v. roztržité
neb některým obyčejem pozmětené
. Vš. Jir.
189., 221
. Málo po věně, není-li ctnosti při
ženě. Moravan
. 1878. 62
. Krásná panna po-
lovice věna. Bern. Nevábí děva beze věna,
třeba sličnější než Eva. Matko, sediž na
svém věně. Dal. 46. Vdova po Hřánovi
zuostalá umřela jest tu na svém věně v Chlu-
míně. Arch. 1. 176. Neodšlap mi věno (ne-
stoupej mi na paty jda za mnou). U Krum-
lova. Bar. Vz Rb
. str. 142. —145., 274., Gl.
359., Vš. 571., S. N
., Tov
. 60
., 76. —80., Tk.
II. 313
., Žer
. Záp. I. 51
., 95
., 128., 158. —
V. = dar, die Gabe. Jg
. —
V. = jm. lesa u Dobrovítova na Mor. Pk.