Zamluviti
Zamluviti, il, en, ení; zamlouvati, za- mluvovati = něco jiného počíti mluviti, řeč jinam obrátiti, etwas verreden, das Ge- sprach auf etwas anderes lenken; zjednati, ujednati, besprechen, behandeln; objednati, bestellen; zaklínati, velmi prositi, beschwö- ren, sehr bitten; sočiti, anklagen; zodpoví- dati, verantworten; se = zakázati se, při- slíbiti, versprechen, geloben, sich anheischig machen, sich verpflichten; v mluvení se omý- liti, sich versprechen, sich im Sprechen irren. Jg. — abs. Jen nezamlouvej, není ti to platno. Us. Ntk. — co, koho. On to zamluvil (řeč jinam obrátil). Ros., Kom. Z. zboží (objednati, zjednati). D. Nechť on pak sám spravuje jak chce, že potom bude věděti, jak tu věc v místě náležitém za- mlouvati; Aby to budoucně pan nejvyšší Vorlovský dostatečně zamlouval (zodpoví- dal). Ve sněmovní knize kníž. Opavského k r. 1646. Chtěl to z., proto jinou řeč za- čal. Dch. Z. věc = za ni odpovědným býti. V arch. slez. Lpř. J. Šla mletí zamlouvat (ptát se, kdy bude moci mleti). Us. Ntk. — co komu. Z. někomu telata. Us. Šd. Z-li ji Jiříkovi Landekovi (slíbili). Dač. II. 5 Já sem svou dceru žádnému z. nechtěl. Žer. 315. — se komu. Vám jsem se za- kázal a z-vil. Lom. Jeho dílo se nám velmi z-vá, empfiehlt sich. Dch. Otázka ta právě nyní se jeho mysli nezamlouvá. Šml. Nám se z-vá druhý výklad. Bdl. Obr. 46. Pavel se mu (Kristovi) poslušenstvím zamlouvá: Aby tím líbezněji se z-val těm, k nimž řeč jeho čelí; Nebo nyní lidem-li se z-vám čili Bohu?; Nauka ta jejich theosofická obzvláště se povaze Fryžanů zamlouvala. Sš. Sk. 109 , 210., II. 8, 192 (Hý.). Z-vil se jí. BR. II. 61. a. Nechtějí se takovým pánům zamlu- viti. V. — co, se čím. V., Plác. Ta kniha zamlouvá se vkusnou úpravou. Dch. Jež (tvorby) tak se zamlouvají svou přiroze- ností. Kos. Ol. I. 288. Čim se Bůh lidu israelskému z-vil; Jenž (židovci) se všelijak Bludy svými Filipanům zamlouvali; Zaslí- bení, jimiž se Hospodin Davidovi z-vil. Sš. Sk. 83., II. 174, Sk. 162. (Hý.). ? sobě co kde (s kým) = objednati. Střevíce u ševce si z. D. — Sych, Th. Vz Z. co, se s inft. — koho, se k čemu. Má odpo- věď se dobře k mysli jeho zamlouvala. Šml. Zamlouval se králi k věrnosti stálé. Pal. Děj. III. 1. 384. Pavel nyní obrácený neváhal činiti, k čemu se byl Kristu pánu zamluvil. Sš. Sk. 113. Ženě, kteráž tornu odpírá, že se jest k manželství nezamlu- vila, věřiti se nemůže, kdyby osoba mužská jinače, nežli ona praví, toho dokázala. Bdž. 105. — se s inft. Petr zamluvil se před jinými při Pánu setrvati. V. Zamlouval se západné končiny země poznovu navrátiti. Ddk. I. 148. Vyšed z Hradu odebral se na dvorec svůj, kamž prve jeti se zamlouval. Ib. II. 231. Někteří křesťanům pomáhati se zamluvili. Dač. I. 182. — se oč. Zamluvili se o švarnú děvčinu, verloren sich ins Ge- spräch. Sš. P. 369. — se (komu) kam. On se sám na vojnu zamluvil. V. Z-vil se mu do duše. Šml. Daj mi věděti něco na- před, aťbych se jinam nezamluvil. Arch. II. 15. Vinil jej, že ho v nějaké spolky z-val. Mus. 1880. 502. Rozumiete sami dobře, žeby nám neslušelo to dietě znova v ty věci za- rnlúvati, neb ještě mlado jest. Arch. I. 278. Pannu k stavu manželskému, k manželství, V., se k stavu manželskému, Žer., se k pra- cem, Kron. mosk., se s kým k boji, Leg., se s kým k manželství, Pr., Mus. 1880. 101., někoho k službě. J. tr., Čsk. — se, že. Za- mluvil se mu, že tam půjde. Plk. — se o čem. Zamluvil jsi se o domu služebníka svého (sliby jsi učinil). Br. — na koho = sočiti. Ms. pr. cís. — se v čem. V něčem se někomu z. Br. Ve všem přátelství se vám zamlouvám. Žer. V čem se Bůh Abra- hamovi z-vil? BR. II. 631. — Apol., Sych. — se (komu) jak. Lom. Hned té chvíle sám od sebe vším dobrým stavům se za- mluvil. Skl. 805. Kaplani se obyčejně fará- řům zamlouvali na tři léta. Borový. Který (Aretas) prý Kristu pánu dřívěji útočištěm a přítulkem se zamlouval. Sš. Sk. 115. (Hý.). Z-li se svatými modlitbami Vaší milosti. Žalan. Slibem se někomu z. Mus 1880. 501., Kanc. Slovem se někomu z. Br. A jim se v tom velikými odměnami zamlouvati ne- přestával. Apol. — co, koho jak. Pod věrú veliké přísahy jeho zamluvila, aby jedenkrát dar přijal. Leg. Něco rozličnými řečmi z. Tkadl. Že dcery naší kněžny Anny zamluviti a vdáti nemáme bez vědomí a rady téhož království. Pal. Děj. V. 2. 174. Z. něco jinou řečí. Us. Tč. — se za koho, Einem das Wort Reden. Dch. — se proti komu. Eus — se. Zamluvil se (mluvě se zmýlil). Ms. pr. cís. Nezamlouvej se tak (nezaříkej). — se s kým v co: v manžel- ství. Pr.