Zuřiti
Zuřiti (později: zuřiti), zuřím, zuř, ře (íc), il, en, ení: zuřívati = (k hněvu) po- pouzeti, zum Zorn reizen. Ros. — k čemu. Žádná mě věc jiná k milosti nezuořila (ne- podnítila, nerozplamenila), jako že jsem se- znal, že od nie milován jsem. Biancof. 43. — koho čím. Pavel apoštolskou mocí všecky zůřil, trestal, děsil. Kom. — Z., z, se = hněvati se, zpouzeti se, vztekati se, zornig o. grimmig werden, wüthen, ergrimmen. — abs. Zuřil boj, požár, nemoc, mor, Us. Pdl., válka. Pal. Děj. Nemaj to za slabosť, patri- archo, že ostreji nezachádzam s tebou. Slabý zúri, mocný pak shovieva. Zbr. Lžd. 223. Ona bledne, ona zúri, hnev po žilách kypí vrelý, jako vzteklá sem tam teka. z očú sršia pomsty strely. Č. Čt. I. 124. — se na koho. Brikc. — (se) proti komu. Zuřil jsi se proti mně V. Proti němuž (Filippovi) jako proti všechněm jáhnům bouře ta ob- zvláště zuřila; Bude-li proti novopovstalému křesťanství zuřiti. Sš. Sk 95., 141. — kdy. Z. v mukách bezmocně. Kká. K sl. j. 124 Místa ta byla naplněna mrtvolami od zuří- cího o té doby moru: Roku 1145. zuřila válka především kolem Řezna; Také v době nej- hlubšího míru divocí Kumani z-li strašně na svých loupežných výpravách v Rakousích. Ddk. II. 355., III. 127, Vl. 55. Válka roku 1626. v Němcích zuřila. Mus. 1880. 258. — kde. Vz Z. kdy. Mor zuřil mezi obyvatel- stvem. Us. Pdl. V srdci mojom zúri búrka hrozná. Zbr. Lžd. 68. — jak. Bouře zuří s plnou prudkostí. Us. Pdl. Zúrim ako besná Ivica, keď jej mladé poberú z Brlohu. Zbr. Hry 34. Tú súdny deň. Mesto je na nohách a koľko tu ľudí, toľko tygrov. Všetko zúri ako v liutom besu. Zbr. Lžd. 29. Člověk hněvivý zuří jako lev, trhá sebou jako na řetěze (pes). Šd. exc. — kudy. Nemoc městem z-la, po městě. Us.