Zvěsť
Zvěsť, i, f. = zvěstí, zpráva, die Nachricht, Kunde. Došly nás z-i. Mk. Příkrá z. Dch. Světem letí jako slávy zvěsť. Vrch. Myth. I. 217. Z. o něm rozšířila se daleko i za Hranice Čech; Toho času byla z. o smíření papeže s králem Filippem již vůbec roz- šířená; Donesl jim radostnou z. Ddk. II. 405., V. 37., VIL 89. Každý sloh jednací je sám sebou památkou či zvěstí o nějaké měně právní. Hš. Sl 159. Dobrú zvesť čakaj, zlú ti bez čakania prinesú. HVaj. BD. 1. 197.