Voda
Voda. Cf. Mkl. Etym. 393. a., MS. 314., Šfk. Ruk. 103., Kram. Slov., Rosc. 36., Krč. G. 68.—70., Rk. Sl., Mách. 10., 39., 40., 141., 168. V., mare, Ž, kl. 23. 2. (obyč.), aqua. Ib. V. tekúcie. Ž. wit. Rozbor vody (analysa), Šfk. Ruk. 104., synthesa vody, 104., 107. (ponderalná, volumová), fysické vlastnosti vody, 109., v. chemicky vázaná, 113., krystallová, 114., pramenitá, 124, při- rozená, 124., říčná, 127., mořská. 128. V. běhutá či tekoucí, bezbarvá, kapalná, prů- hledná, průzračná, studničná, tekutá. Us. V. křestní, křticí, křtitelná, kropicí, pože- hnaná, tříkrálová, žehnaná. Hnoj. O vodě a činnosti její skálotvorné. Krč. G. 7. nn Mechanické účinky dešťové a říčné vody. Ib. 38. Všeobecné účinky vody na zemi. 37. Činnosť vody říčné, 43., mořské, 51.—53. Chemické účinky mořské vody. 56. Che-
mický rozbor mořské vody. 56. Účinky
vody skalami prosakující. 65. O vodě, o je-
jím složení, její vlastnosti, přísady. Vz KP.
V. 502. V. v pekařství, KP. V. 681., v my-
dlářství. VI. 19. U každého stavidla složi-
tého rozeznává se v. vrchní, t. j. výše le-
žící voda před stavidlem a v. spodní, t j.
voda za stavidlem na druhém konci jeho,
jejíž hladina jest níže než předešlé. NA. IV.
255. Co sem si nažala včéra, dneskaj, vše-
cko mně žebrala v. česká. Val. Vck. Za-
hnal mě až k vodě (do úzkých). Us. Svedl
na ně vody mořské. Jir. Anth. Člun u vo-
dách sě plazí. Alx. Však mě v. nesebere
(nestane se mi nic zlého). Us Bkř. Na vodu
jíti = pro vodu. Mor. Kd. Vodu pije ža-
bička. Brt. N. p. I. 287. Nepustiti někoho
k vodě (něco mu překaziti). Us. Je mi, jako
vodě v koši (nevím, kam dříve). ČT. Tkč.
Byl, jakoby ho do vody hodil, nejedl, ne-
pil. U Rokyc. Fč. Nepochybuji, že jiným na
vodě psáti budu (marně). 1507. Wtr. Us.
Rgl. Kěrak nemám plakat a smutná naříkat
o věneček svůj; spadnul mi do vody, do
vody studenej, kdo mi půjdě pruň? Pís.
slez. Šd. Voda je sice doktorka bez diplomu ,
ale více dokáže než všecky lékařské fa-
kulty. Šml. Dyť v. není kmotřenka (říkají,
když kdo ze skromnosti odmítá čistý ruč-
ník, talíř a p.). Obz. Začátek vody konec
chleba (říkají mlynáři, když při velké vodě
mlíti nemohou). Us. Kšť. Kdo chce čistou
vodu, jdi pro ni ku pramenu. A zbožie
(jmění) jde (přibývá) jako z vody. Výb. I.
173. Z jara korec vody — věrtel bláta; na
podzim věrtel vody, korec bláta. Us. Kšť.
Čistú vodu pán Bůh stvořil, by všem zdraví
zachoval. Pís. Šd. V. mladým, víno starým.
Rr. MBš. Jez chléb a pij vodu, nepřijdeš
na chudobu. Obz. Měkká voda tvrdý kámen
hlodá. Slez. Šd. V. je dobrá hlavě; Blaho-
slavená voda, ta rozumu nekalí; Kudy v.
jednou tekla, poteče opět. Bž. exc. V. ži-
vota. Cf. KP. V. 394. Vodou tříkrálovou
kropí ve staveních, aby tam nehořelo; Kdo
se myje vodou z měděnce, tomu prý lidé
nepřejí. Us. u Bydž. Kšť. — Hádanky.
1. Když vody nemá vodu pije a když vodu
má, víno pije (mlynář). Mor. Brt —2. Běží
to k potoku, od roka do roku, a vždycky
do předu a nikdy do zadu, pověz mi pro-
roku, co je to? Brt. Dt. 153, Km. 1886.
753. — 3. Jedno běží, druhé leží, třetí se
na to dívá a nad tím hlavou kývá (voda
tekutá — kamení — vrba u vody). — 4.
Jedno praví: běžme! druhé praví: ležme!
A třetí: kývejme hlavama (voda, kamení,
šáší ve vodě). Brt. Dt. 156. — V. = loď.
Sedla v Hamburku na vodu. Kv. 1889. č. 5.
— V. = tekutina k vodě podobná. V. chlo-
rová. Kk. Fys. 72., Schd. I. 294. Vodička
z tabáku (v mokváčku). Rgl. — V. porodní.
Vz Kžk. Por. 11., 49. — V., pl., n. = bahnitá
místa. Půjdeme na voda. U Hořic. Hk. — V. bílá = množství nepatrných měkkýšův
a korýšů, jimiž se voda až zbarvuje a jež
jsou hlavní potravou velryb. Osv. 1886.