VodaVoda. Cf. Mkl. Etym. 393. a., MS. 314., Šfk. Ruk. 103., Kram. Slov., Rosc. 36., Krč. G. 68.—70., Rk. Sl., Mách. 10., 39., 40., 141., 168. V., mare, Ž, kl. 23. 2. (obyč.), aqua. Ib. V. tekúcie. Ž. wit. Rozbor vody (analysa), Šfk. Ruk. 104., synthesa vody, 104., 107. (ponderalná, volumová), fysické vlastnosti vody, 109., v. chemicky vázaná, 113., krystallová, 114., pramenitá, 124, při- rozená, 124., říčná, 127., mořská. 128. V. běhutá či tekoucí, bezbarvá, kapalná, prů- hledná, průzračná, studničná, tekutá. Us. V. křestní, křticí, křtitelná, kropicí, pože- hnaná, tříkrálová, žehnaná. Hnoj. O vodě a činnosti její skálotvorné. Krč. G. 7. nn Mechanické účinky dešťové a říčné vody. Ib. 38. Všeobecné účinky vody na zemi. 37. Činnosť vody říčné, 43., mořské, 51.—53. Chemické účinky mořské vody. 56. Che-
mický rozbor mořské vody. 56. Účinky
vody skalami prosakující. 65. O vodě, o je-
jím složení, její vlastnosti, přísady. Vz KP.
V. 502. V. v pekařství, KP. V. 681., v my-
dlářství. VI. 19. U každého stavidla složi-
tého rozeznává se v.
vrchní, t. j. výše le-
žící voda před stavidlem a v.
spodní, t j.
voda za stavidlem na druhém konci jeho,
jejíž hladina jest níže než předešlé. NA. IV.
255. Co sem si nažala včéra, dneskaj, vše-
cko mně žebrala v. česká. Val. Vck. Za-
hnal mě až k vodě (do úzkých). Us. Svedl
na ně vody mořské. Jir. Anth. Člun u vo-
dách sě plazí. Alx. Však mě v. nesebere
(nestane se mi nic zlého). Us Bkř. Na vodu
jíti = pro vodu. Mor. Kd. Vodu pije ža-
bička. Brt. N. p. I. 287. Nepustiti někoho
k vodě (něco mu překaziti). Us. Je mi, jako
vodě v koši (nevím, kam dříve). ČT. Tkč.
Byl, jakoby ho do vody hodil, nejedl, ne-
pil. U Rokyc. Fč. Nepochybuji, že jiným na
vodě psáti budu (marně). 1507. Wtr. Us.
Rgl. Kěrak nemám plakat a smutná naříkat
o věneček svůj; spadnul mi do vody, do
vody studenej, kdo mi půjdě pruň? Pís.
slez. Šd. Voda je sice doktorka bez diplomu ,
ale více dokáže než všecky lékařské fa-
kulty. Šml. Dyť v. není kmotřenka (říkají,
když kdo ze skromnosti odmítá čistý ruč-
ník, talíř a p.). Obz. Začátek vody konec
chleba (říkají mlynáři, když při velké vodě
mlíti nemohou). Us. Kšť. Kdo chce čistou
vodu, jdi pro ni ku pramenu. A zbožie
(jmění) jde (přibývá) jako z vody. Výb. I.
173. Z jara korec vody — věrtel bláta; na
podzim věrtel vody, korec bláta. Us. Kšť.
Čistú vodu pán Bůh stvořil, by všem zdraví
zachoval. Pís. Šd. V. mladým, víno starým.
Rr. MBš. Jez chléb a pij vodu, nepřijdeš
na chudobu. Obz. Měkká voda tvrdý kámen
hlodá. Slez. Šd. V. je dobrá hlavě; Blaho-
slavená voda, ta rozumu nekalí; Kudy v.
jednou tekla, poteče opět. Bž. exc. V. ži-
vota. Cf. KP. V. 394. Vodou tříkrálovou
kropí ve staveních, aby tam nehořelo; Kdo
se myje vodou z měděnce, tomu prý lidé
nepřejí. Us. u Bydž. Kšť. —
Hádanky.
1. Když vody nemá vodu pije a když vodu
má, víno pije (mlynář). Mor. Brt —2. Běží
to k potoku, od roka do roku, a vždycky
do předu a nikdy do zadu, pověz mi pro-
roku, co je to? Brt. Dt. 153, Km. 1886.
753. — 3. Jedno běží, druhé leží, třetí se
na to dívá a nad tím hlavou kývá (voda
tekutá — kamení — vrba u vody). — 4.
Jedno praví: běžme! druhé praví: ležme!
A třetí: kývejme hlavama (voda, kamení,
šáší ve vodě). Brt. Dt. 156. —
V. =
loď.
Sedla v Hamburku na vodu. Kv. 1889. č. 5.
—
V. =
tekutina k vodě podobná. V. chlo-
rová. Kk. Fys. 72., Schd. I. 294. Vodička
z tabáku (v mokváčku). Rgl. —
V.
porodní.
Vz Kžk. Por. 11., 49. —
V., pl., n. =
bahnitá
místa. Půjdeme na voda. U Hořic. Hk. —
V.
bílá = množství nepatrných měkkýšův
a korýšů, jimiž se voda až zbarvuje a jež
jsou hlavní potravou velryb. Osv. 1886.