VysočinaVysočina, y, f. V. =
krajina více než 600' n. 190 metrů nad hladinou mořskou le- žící, planina n. vysoká rovina, das Hoch- land, die Hochebene; 2)
pahorkatá planina n. vysoká pahorkatina, hügeliges Plateau (S. a Z
. ); 3)
hornatina (má-li na povrchu hory).
Největší vysočina: mongolská, jiho- africká.
V Rakousku: illyrská, alpská, česko- německá, karpatská. Tl. V
. českomoravská. Ddk. IV. 126
., Krč. G. 275
. V
. zvolenoge- merská či Uherské rudohoří. Krč. 254, 347
. Vysočiny v Europě: alpská, hornatina fran- couzská, hornatina českoněmecká, Karpaty, Ural, skandinavská, pyraenejská, španělská, apenninská, balkánská, islandská, britská, irská
. V Africe: berbeská, tripolská, Barka, arabská
, habešská
, jižní Afrika
, Madagaskar
. V Americe: kordilerská, eligenská (Alleg- hany), venecuelská, gvianská, brasilská.
V Asii: Malá Asie, Arabie, Indie, syrská, armenská, iranská, mongolská.
V Australii: pevnina australská jest jen na východní straně vysočinou. Tl. Vz Země, Stč. Zmp. 793., Krč. G. 256., 255. Postavil se na v-ně, kteráž s té strany vystupuje k nynějšímu Novému městu. Ddk. IV. 29.