VěnovatiVěnovati,
věnovávati = věno dáti, za- psati, dotare, der Braut die Mitgift geben, begiften, aussteuern
. —
co komu: věno nevěstě, Vrat., ženichovi. Má 100 hřiven střiebra věna svého, jež jí to střiebro v-val muž její. O. z D
. Dy tu najmladší vydaval, hole stěny ji venoval. Sš. P. 118., 119. — Cf. Vš
. Jir. 224., 225., Půh. II. 375
. —
kde. Dědin manských do desk zemských neza- pisuj, aniž
na nich také věň. Nál. —
koho: nevěstu (věno jí dáti, D., zasnoubiti. Dal. ). —
V. =
dáti,
ustanoviti, darovati, propůj- čiti co komu, připsati co komu, widmen. —
co komu: chrámy a oltáře. Měst.
Bož.
V. péči vědám
. Všechnu sílu věnuj dílu.
Dch Maďaři v-li císaři dva bělouše se skvost- nými pochvami; Musíme dvěma věcem v
. pozornosť
. Ddk
. III. 55
., 277
. Jeho otec věnoval mi 80 hř. gr. Půh
. I. 183
. Ctnosti život v
.; Církev, které Pavel věnoval listy; Kdo ducha, rozum, vůli, city Bohu věnuje; Věnujeme celé srdce své Bohu; Knihu ně- komu v. Sš. I. 72., 153., II
. 174
., J 55., L. 4. (Hý. ). Spytihněv v-val se službě vo- jenské. Ddk. IV. 94
. —
komu čeho šp. m.:
co. Bs. —
se komu v čem. Kdo se v službě církvi věnuje. Sš. L. 188. —
kdy. Ješto za let prvních apoštolé péči svou lidu israelskému věnovali
. Sš. Sk. 246. —
se k čemu. Že tělo k službě Páně se má v. Sš. I. 156. (Hý.
). —
se komu kde. Člověk
na křtu sv.
se ctnostem věnuje. Sš. I. 68. A každý z nich ženě své věnoval na. svém (na své usedlosti). Arch. I. 180. —
proč.
Na poklid duše markraběte věnoval král klášteru patronát farního chrámu
. Ddk
. V. 116
. (Tč
. ). —
co nač. Čas, který jsme naň v-li. Tjř. —
co komu jak. Vladimír klá- šteru v Hradišti darem věnuje ves Bojano- vice. Ddk
. IV
. 97., 255. I věnuje také prvý list ač
v podřadném smyslu těmto některým v Achaji církvím. Sš. 1. 160. (Hý. )
se čemu: sich widmen: stavu učitelskému. Us
. Vedlé této frase nezapomínejme starších: dáti se na kupectví, oddati se na studie, jíti k divadlu a p. Vz Brs. 3. vyd. 253.