7 Procht
Procht, u, m. Ačkoliv zdvořilostmi a prochty žádnými neumím (nikomu lichotiti). Črn. Žuz. 272. ...

7 Pozmeškati
Pozmeškati. Ačkoliv sněm p. musím. Arch. VII. 163. ...

1 1. Ay = ý
1. Ay = ý, vyskytuje se poprvé koncem 14. stol.: svatay, bayti. Ještě Konáč, Hájek z Libočan a Hájek ...

3 Sličnosť
Sličnosť, i, f. = shodnost částek, slušnosť, die Schicklichkeit. S. místa k hradu. S. slohu. Jg. Mánie ...

5 Zvolnosť
Zvolnosť, i, f. = nevázanosť, nenucenosť, svoboda, die Ungebundenheit, Freiheit, Be- quemlichkeit. Ačkoliv ...

1 Barviti
Barviti, ím, barvi, 3. os. pl. -vi, barvě (ic), il, en, ení; barvívati, färben. — abs. Jelen barví (krvácí). ...

1 8. Ve větách časových
8. Ve větách časových. Vz Věta časová. Viděl jsem ho a on (an) spi. Volal jsem na ně, a ony (any) ...

1 Ač
Ač, spojka. Klade se 1) ve větách pod- miňovacích, z pravidla s indikativem; něm. wenn, falls, wofern, ...

1 Buď
Buď, 1. imperativ časosl. býti, sei. — 2. Spojka: buď, buďto, es sei, entweder; buď- buď, buďto, aneb, ...

3 Rotiti
Rotiti, il, cen, cení — klnouti, kleti, flu- chen, schimpfen; roty činiti, rotten, rottiren; shromažďovati, ...

1 -ina
-ina, přípona jmen podstatných rodu žen. Němci mají z pravidla složeniny. Třetina, pětina, desetina, ...

2 Očekati
Očekati, očekávati = stále čekati, erwarten, hoffen, harren; slibovati sobě, erwarten, sich versprechen. ...

1 Doufati
Doufati, doufávati = nadíti se, hoffen. Doufati jest časoslovo trvací, ačkoliv je slo- ženo s předložkou ...

1 A se přehlásilo v e
A se přehlásilo v e: 1.v nominativech měkkých a kmenův rodu žen., v nichž a až do 12. století výhradně ...

1 Dopustiti
Dopustiti, il, štěn, ění; dopouštěti, ěl, ěn, ění; dopouštívati = nepřekaziti, dovoliti, nechati, zulassen, ...

1 G
(G je souhláska hrdelní. Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, ...

4 Vždy
Vždy, vzdy (zastr veždy, vezdy), vždycky, vzdycky, vždyckny, vždyckny, (zastr. vzdy- chny), místy: vždycinky, ...

1 Dotknouti
Dotknouti, dotknu, dotkni, dotkna (ouc), ul, ut, utí a (zastar. dotéci, dotýci, doteku a dotýči), dotkl, ...

2 Ni-, záporná částice, předpona
Ni-, záporná částice, předpona: nikdo, ni-kde, D., nic (vz Nic), ni-jak, Schl., nikoli, nikda, nikudy. ...

4 2. Však
2. Však, z všako (zastr. vsako), všakť, všakže, všakž, všakož. V obec. mluvě: šak, vz v, vš. V. od ...

4 Vytknouti
Vytknouti, knul, ut, utí; (zastr. vytku), vytkl, tekl, vytčen, ení; vytkati, vytýkati, vy- týkávati = ...

1 Končicí
Končicí slovesa. Vz Časoslovo končicí. Jaký význam mají slovesa končicí? Známo jest, že každý slovesný ...

1 Dostati
Dostati, dostanu, al, ání; dostávati = ob- držeti, dosíci, vzíti, bekommen, erhalten, erlan- gen, kriegen; ...

1 M
M jest podlé mluvidla či podlé učlán- kování jedna z retných souhlásek. Při m jest průlina na témž místě ...

2 Přehláska
Přehláska, y, f., přehlasování, v mluvnici, der Umlaut. Přehláska jest proměna širo- kých samohlásek ...

5 2. Že
2. Že (dříve ež, jež, ž), spojka, dass. Že povstalo z původního, vztažného zájmena ježe, což se skládá ...

1 H
Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, jest při h a ch užší nežli ...

1 Ě
Ě, či cyrillské jať je sice původem svým dvojhláskou, ale za pravou dvouhlásku přece nelze ho pokládati, ...

1 Abstrakta
Abstrakta a sice substantiva verbalia. 1. Subst. verbalia označují pouze činnosť (das Thun) a jsou tedy ...

5 Znáti
Znáti, znám (zastr. znaju), znej (zastr. znaj) znaje (íc), znal, án, ání; znávati. Z., zna z gna, skr.?nâ, ...

1 Í
Dlouhé í píše se od r. 1842. Před tím psalo se: j: gjdlo, namáhánj, vjtr. — Dlouhé í od dlouhého ý se ...

1 Čas
Čas, u, m. (dříve: čas, a), čásek, sku, čá- seček, čku, m. Časb., lit. czěsas, tempus. Schl. Die Zeit. ...

4 U
Místo u psávali 11. stoletím počínajíce v násloví také v, v 15. století skoro vý- hradně; ve 13., 14. ...

1 I
Samohláska i jest dle nastrojení mlu- videl ústních hláska podnebná; střed ja- zyka vztýči se k podnebí ...