M
M jest podlé mluvidla či podlé učlán- kování jedna z retných souhlásek. Při m jest průlina na témž místě a týmž způsobem zavřena jako u: b, p, ale zatarasení toto neprotrhuje se, nýbrž proud vychází duti- nami nosovými. Gb. Filolog. listy II. 159., Úvod do ml. 18. Vz Hláska. Dle zvučnosti jest m hláska nosová; podlé stupně zvuku čili dle toho, jakým proudem dechu sou- hlásky se článkují, jest m hláska plynná a podlé jakosti zvuku obojetná. Bž. Ml. 13. Ve slovanských jazycích je m dvojího pů- vodu, jednak m prvotní na př. v prajazyku indoevropském v koř. ma = mysliti; skr. man-as, řec. /«vo?, lat. mens, mysl; celt. menme duše, lit. isz-man-yti, rozuměti; got. munan, něm. meinen, strbulh. nitněti, mníti; jednak z bh povstává, na př. vh-k"b-mi> n. vltko-mi», dat. pl. od vtakt, čes. vlkům, instrum. sg. vh>k~b-m5, čes. vlkem, tu povstalo z pův. varka-bhjams a varka-bhi. — Souhláska m, zbytek ukazovací náměstky ama (skr. nom. sg. amas ten), tvoří akkusativy, na př. pův. vâk-am, skr. vâč-am, lat. voc-em, řec. tnno-v, pl. pův. vâk-ams, skr. vâč-as m. vâč-ams, řec. ön -ai-m. ön-avc, lat. voc-esm. voc-ens, litev. sunus m. sununs atd., kde m před známkou pluralu v n přechází, pak vypadá a slabika za to se dlouží. V strb. vypouští se při kmenech samohláskou zakončených v sg. ak- kusativním (aneb z tohoto pocházejícín) a dalšími zvukoslovnými změnami, totiž stí- ráním koncové samohlásky, stal se akkusativ rovným nominativu, na př. synb, akkusativ opět synt m. synu-n n. synu-m, kostb m. kosti-m; u kmenů na -â splývá m s touto samohláskou v ą, na př. žena; v akkusativu množném z pův. sununs povstalo sun?s a slovanské syny, opět odvržením obou zná- mek, akkusativní n i pluralní s. V číslov- kách sedm, osm zastupuje m úkol samo- hlásky, jestliže je vyslovujeme dvojslabičně; ale vlastně mají se obě tato slova vyslovo- vati slabikou jednou (na př. v 8slabičném verši: s možem sedm let byla bieše. St. skl. 3. 30. ) a když se vyslovují dialekticky dvěma slabikama, bývá před m jiná samohláska vlo- žena: sedem, sedum, sedym (Šb. ) a sedom (Sš. ). — Kromě toho jest m tvořicím slo- hem v 1. os. slovesa a příčestí. Gb. v S. N. V. 1. Vz Gb. Hl. 20. —22. V 1. os. sg. ind. udržuje se u sloves 3., 4. a 5. třídy. V trp- ném příčestí praesentu: lakom, pitom, znám, vědom, Šf., vidom; v adj. přímý, střídmý. Mkl. B. 232., 233. — Kterak vůbec ve slo- vanštině m se kazí, kdyžby s předcházející samohláskou slabiku tvořiti mělo, o tom vz článek: Nosovky. V článku L zase již po- věděno, proč po retných souhláskách a tu- díž i po m, které k nim náleží, se klade v již. a východ. jazycích slovanských epen- thetické 1, když následuje praejerovaná samo- hláska. Gb. v S. N. V. 1. — M se v dia- lektech střídá a přestrojuje (vz Střídání a Přestrojování): 1. s b, v obecné mluvě: darebný, brabenec, písební m. daremný, mra- venec, písemní, Ht. Zv. 83., pod Krkonoši, Kb., v již. Čech., Kts., upříbně, v Krkonoš., bramor — mramor. Sš. Vz Gb. Hl. 94. Vz B. — 2. S n: kam — kan, tam — tan, vezmu — veznu (u Domažlic, na Hané, ve Valašsku), písmička m. písnička, nyň m. míň (u Boleslavi, pod Krkonoši, u Vys. Mýta); ve vých. Čech. parjam m. parkán, Jir., Šb., mjimrat m. nimrat, Kts.; u Litomyšle: nesto m. město; v obec. mluvě: pámbu, hamba, homba, pámpater m. Pán Bůh, hanba, honba, pan pater atd. Jak vidíme, bývá někdy spo- dobování příčinou tohoto střídání. Medvěd — nedvěd, mravenec — strč. nravisko, strč. mešpor (z vesper) — nešpor. Gb. Hl. 94. Cf. Bž. Ml. §. 104. Vz N. — 3. S p. Vz P. — 4. S v: v obec. mluvě: vochomůrka m. muchomůrka; ve vých. Čech. a pod Krko- noši: mňuk, smětev, upřivný m. vnuk, vě- tev, upřímný, Jir., Kb.; v již. Čech. mzdo- rovat m. vzdorovati (na mzdory co dělati). Kts. Na vnaditi — namnaditi = namladiti, teprv — teprem (Sš. ), škvor — škmor. Gb. Hl. 93. Prvý — lat. primus. Bž. Ml. 51. Vz V. — 5. S f, vz F. — S h: V již. Čechách kotrhelec m. kotrmelec. Kts. Vz H. — 7. S 1: ve vých., již. Čech. a jinde: vembloud, Špimberg (Spielberg). Jir., Šb., Kts. Vz L. — Mezi měkkým a tvrdým m Čechové ve psaní nešetří rozdílu, ačkoliv u vyslovení dobrý sluch obojí rozeznává, lom, u a lom m. lomi, lomiž. Jg. V Budějovsku a Opavsku je po m slyšeti j; ve východ. Čechách a na Slov. naopak vlastní ě vyslovuje se jako e: mesto. — Jak se vyjadřovalo písmem m: m´a = ma; mě = me, mie, mye, mije, m'e, mě; mie — mě, mie, mye. Vz Gb. Příspěv- ky k historii českého pravopisu, str. 70., 160., 211. a hl. 247. — M se vysouvá v slovo- středí v již. Čechách: bubat vedlé bumbat. Kts. Ve vých. a již. Čech. v: sednáct, osnáct. Jir. Kafr z camphora. Ht. Zv. 84., Gb. Hl. 112. Ochrnout m. ochrmnouti. Bž. Ml. 47. Vz Nosovky, Ht. Zv. 83. — M se vsouvá: čuchati — čmuchati, douti — dmouti, drmo- liti z dr (dr-áti), Šf., duch — dmuchati, čoud — čmoud, smoud. Jir. — M přípona jmen podstatných: Radim, Kúřim, Vidim. Jir. Vz Tvoření slov. — Jména rodu žen. v m ukončená skloňují se dle, Kosť´, jména pak rodu muž. dle 1. sklon. Jména měst rodu žen. mají tedy v gt. i: Chrudim, i, Kouřim, i; vz Chrudim; špatné je skloňo- vání jich dle prvého mužského skl.: do Kou- řima. — Po m piš y ve slovech: my, mysl (mysliti, Litomyšl, myšlénka, smysl, úmysl, myslivec), myš, odmykati, zamykati, mýliti (mýlka, mylný, omyl), mýti (pomyje), mýdlo (mydlář, mydliti), hmyz, hlemýžď, mys, mýto, smýkati (smyčec), průsmyk. Jak ze slov v závorce viděti, píše se y také ve všech od nich odvozených slovích. Kz., Bž. Ml. 14. — M (vlastně CIO) co lat. číslo zna- mená 1000, MM = 2000, m = 1000000. Gb. v S. N. Ma = mne. Na Slov. -ma, přípona subst.: Kosma, D., sláma, ujma, krčma. Mkl. B. 234. Vz Tvoření slov. — V obecné mluvě koncovka instrumentalu plur. místo 1. -mi: kosťma, s nima, tlustýma, ten- kýma m. kosťmi, s nimi, tlustými, tenkými; 2. -y: tělama, chlapama, dubama, slovama, holubama, prstama m. těly, chlapy atd. Ve vých. Čech., Jir., na Mor., Šb., a jinde. Ale místy na Mor. ku př. na Rožnovsku správně: tlustými těly. Šb. Na Slov. místy: tlustýma těly, jinde: tlustýma tělama. Šb. Vz -ama, -ema, Dual.